Na schodišti na původní emporu kaple je zobrazen Herkules s kentaurem., #, and Dílo, patrně z 15. století, zobrazuje Kentaura Nessa pronásledovaného hrdinou Herkulem.
Bronzová socha: Merkur (ořídlená čapka, boty, caduceus, nahý) ukazuje levou rukou vzhůru, kam se chystá vzlétnout, u jeho nohnohy stojí Amor a stahuje ho dolů za caduceus. and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, kde se píše o tom, jak Venuše vyslala Merkura, aby nechal hledat Psýché, která se před ním skrývala. Současně se jedná o alegorii spirituality nadřazené tělesným rozkoším. Obdobné téma Vris pojednal už kolem roku 1596 (Augsburg, Vries, Amor se snaží zadržet Merkura).
Kopie antické sochy Diany., Brožovský 1995#, 44., and Kopie Artemidy z Versailles, dílo řeckého sochaře Léochara ze 4. století př. Kr. Původně pod západním průčelím zámku, v "Dianině sadu", po roce 1945 přenesena pod západní průčelí zámku.
Nástěnná malba al secco: polonahá Diana (srpek, luk), sedí na skalisku v lese, objímá psa, další dva psy u jejích nohou, na zemi oštěp a toulec., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., and Knoflíček 1999#.
Nástěnná malba al secco: Meleagros (antická zbroj s přilbou s chocholem) přináší na podnosu kančí hlavu sedící Atalantě se šípem v ruce. Mezi nimi sedí na zemi Amor (toulec, luk). Výjev je zasazen do přírodního rámce, v popředí štít, kopí a bezhlavé tělo kalydónského kance., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V odborné literatuře je téma nesprávně určeno jako "Herkules nesoucí Erymantského kance" (Knoflíček 1999). Výjev zobrazuje Meleagra předávajícího Atalantě hlavu kalydónského kance, Tuvora se držel ikonografického typu, který vznikl v ilustracích k Ovidiovým Proměnám již v 16. století a v následujích stoletích byl jenom nepatrně obměňován (e.g. Métamorphoses 1770, 86r). Amor jako symbolické vyjádření Meleagrova milostného vzplanutí se objevuje již na Rubensově obrazu z doby kolem roku 1635 (Mnichov).
Nástěnná malba al secco: Narcis (plášť, oštěp) stojí u lesní tůně s narcisem v ruce nad vodní hladinou, v níž se odráží jeho tvář. V popředí na zemi luk a toulec., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., and Knoflíček 1999#.
Alabastrová soška: nahý Bakchus (věnec z révy, kůže šelmy, kterou drží pásek přes hruď) s nádobou v levé ruce. Za Bakchem jde polonahá stará žena (náramek), chce jej chytit za ruku, ve zdvižené ruce drží měšec. Bakchovy nohy se drží putto, mezi Bakchantkou a Bakchem sedí na zemi Amor na toulci a luku, ruce má zdvižené (na znamení smutku)., Kotalík 1982#, s. 109., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Stařena je inspirována antickou hellénistickou plastikou, kde staré ženy často zobrazovány. Měšec ve stařenině ruce ukazuje na to, že antická mytologie byla v tomto případě sekundární (sousoší bylo také interpretováno jako Chronos a Niobé), hlavním námětem byla alegorie nerovného páru, bohaté nevěsty a muže, který dává přednost vínu před jejím náručím. Na alegorický výklad ukazuje truchlící Amor. Drobné sousoší je protěškem k sousoší, na němž je zobrazena opačná situace (Kozel, Stařec a mladá žena).
Štuková výzdoba stropu: čtyři panely okolo rožmberské růže, uprostřed každého panelu amoretto v tunice, vystřeluje z luku šíp, dva střílí do středu, dva jiným směrem., Lejsková-Matyášová 1970#., and Amoretti jsou doslovným citátem z Raffaeolova obrazu Triumf Galateie z roku 1511 (jsou zde však zobrazeni pouze tři amorci, Melani proto jeden vzor použil dvakrát, a to pro amorky 3 a 4). Melani mohl použít některou z překreseb římské fresky, například grafiku od Marcantonia Raimondi. Je pravděpodobné, že Melani z předlohy převzal i smysl amorků. Raffael se inspiroval mýtem o marné lásce Kyklópa Polyféma k nymfě Galateie, která i přes jeho výhrůžky zůstala věrná svému milému Akidovi, kterého proto Kyklóp zahubil. Mýtus známý z Ovidiových Proměn převyprávěl v roce 1475 Angelo Poliziano, který jej pojal jako alegorii cesty člověka k bohu. Na Kratochvíli amorci s největší pravděpodobností oslavili manželskou věrnost Polyxeny z Pernštejna, která se v roce 1587 provdala za o třicet let staršího stavebníka Kratochvíle, Viléma z Rožmberka. Další štukové reliéfy v této místnosti toto čtení podporují, najdeme tu sebevraždu cudné Lukretie a velkodušnost Scipia Africana, což bylo od 15. století svatební téma.
Pískovcová socha mladíka (v. 220 cm), oděn v lehkém brnění a drapérii, levicí drží luk, toulec se šípy přehozený na rameni, v pravici drží píšťalu - syrinx., Kovařík 2006, 162-163., and Jedna plastika ze souboru šesti soch, postavených původně na pilířích zadní okradní zdi zámeckého parku. Dnes sejmuty, některé nědochovány.