Archaeological excavations at Zamárdi (Hungary) revealed one of the largest early medieval iron smelting centres in Central Europe with about a hundred ore-roasting pits, twenty bloomery furnaces, reheating furnaces and a forge. In addition, a related Avar settlement dating from the 7th to 9th centuries was also unearthed, with remains of carriage roads, about twenty houses with stone furnaces and a number of open-air furnaces. The bloomery remains fit into the series of furnaces of the 7th and 8th centuries found previously on other sites in former Pannonia. As a part of a complex research project, more than a hundred slag samples from Zamárdi were examined by XRF, ICP, XRD and SEM-EDS. Different slag types and their metallurgical roles were identified. We concluded that the nature of archaeometallurgical sites can be confidently determined by the typological examination of several kinds of slag. and Během archeologických výzkumů v Zamárdi (Maďarsko) bylo odkryto jedno z největších středověkých středisek hutnictví železa ve střední Evropě s asi sto jámami na pražení rudy, dvaceti železářskými pecemi, vyhřívacími pecemi a kovárnou. Kromě toho bylo objeveno související avarské sídliště z 7.–9. století s pozůstatky vozových cest, asi dvaceti domy s kamennými pecemi a řadou venkovních pecí. Pozůstatky železářské výroby zapadají do série nálezů pecí ze 7. a 8. století, které byly objeveny na jiných místech někdejší Panonie. V rámci komplexního výzkumného projektu bylo analyzováno více než sto struskových vzorků ze Zamárdi, a to pomocí XRF, ICP, XRD a SEM-EDS. Identifikovány byly různé druhy strusky a jejich vztah k hutnímu pochodu. Dospěli jsme k závěru, že základní rysy archeometalurgických lokalit mohou být spolehlivě stanoveny typologickou klasifikací několika druhů strusky.
This paper presents the preliminary results of the study of the Early Neolithic pottery production in the Marche region, Italy (VI mill. BC). The main goal of this research is to expand the knowledge of pottery manufacturing processes associated to the typical Central Adriatic Impressed Ware, at present poorly understood. All sites under analysis are located in the piedmont hills of the Apennine Mountains, except one which is on the coast. This study aims to highlight synchronic and diachronic variability in pottery technology, to identify common traits and to investigate the raw materials selection and exploitation strategies. The pottery assemblages are examined by means of an integrated approach which include techno-typological and archaeometric analyses. The environmental factors, the distribution of resources, the technology solutions taken by these early Neolithic communities are considered. and Článek předkládá předběžné výsledky studia časně neolitické výroby keramiky v oblasti Marche, Itálie (6. tisíciletí př. Kr.). Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo rozšířit dosud sporé znalosti o keramických výrobních postupech spojených s typickou středojadranskou keramikou impresso. Všechny zkoumané lokality se nacházejí v předhůří Apenin, kromě jedné, která leží na pobřeží. Cílem studia je upozornit na synchronní a diachronní variabilitu keramické technologie, určit společné prvky a zkoumat výběr surovin a těžební strategie. Keramické soubory byly zkoumány jednotným postupem zahrnujícím techno-typologické a archeometrické analýzy. V potaz byly brány i přírodní prostředí, rozmístění zdrojů a technologická řešení, která sledované časně neolitické komunity volily.
Imported artefacts from the Late La Tène period also include mosaic glass vessels produced using millefiori, reticella and ribbon mosaic glass techniques. The artefacts are part of the assemblages from the oppida of Stradonice and Staré Hradisko and from the Jičina-Požaha hillfort of the Púchov culture. Their origin can be traced to a Hellenistic workshop(s) in the eastern Mediterranean that was probably in operation in the second and first centuries BC. According to their chemical composition determined by means of SEM-EDS, NAA and LA-ICP-MS, the chemical type of glass of the mosaic vessels is the same as the glass used to make La Tène ring ornaments – soda-lime natron glass. and Importované předměty z mladší doby laténské zahrnují také skleněné nádoby zhotovené technikami millefiori, reticella a technikou páskového (achátového) skla. Tyto artefakty jsou obsaženy v kolekcích z oppid Stradonice a Staré Hradisko a z hradiště púchovské kultury Jičina-Požaha. Pocházejí z helenistické dílny či dílen, pracujících ve východním Středomoří ve 2. a 1. století př. Kr. Podle chemického složení, zjištěného pomocí analýz SEM-EDS, NAA a LA-ICP-MS, se chemický typ skla mosaikových nádob shoduje se sklem použitým k výrobě laténského kruhového šperku. V obou případech jde o sodno-vápenaté natronové sklo.
Studie představuje rozbor meče z hrobu 120 z pohřebiště u Libušina jezírka na hradišti ve Staré Kouřimi. Dvojsečný meč s damaskovanou čepelí, uložený v jednom z nejbohatších hrobových celků raně středověkých Čech, nenese žádné výrazné typologické znaky. Po morfologické stránce se od ostatních soudobých mečů odlišuje především malou délkou. Metalografická analýza prokázala, že se jedná o kvalitní zbraň s břity z nadeutektoidní oceli, která by mohla být i některým druhem kelímkové oceli. Na českém území jde prozatím o jediný artefakt, u kterého lze využití kelímkové oceli diskutovat. and The study offers an analysis of a sword found in grave no. 120 in the burial
ground at the stronghold of Stará Kouřim. Deposited in one of the richest grave units of early medieval Bohemia, the double-edged sword with a blade with pattern-welded surface panels does not bear any distinct typological features. From a morphological perspective, the sword stands out from other weapons of this period primarily due to its short length. A metallographic examination showed that the sword is a high-quality weapon with edges made of hypereutectoid steel, which could even be a certain type of crucible steel. For now this is the only artefact from Czech territory for which a possibility of use of crucible steel can be discussed.
V rámci záchranného výzkumu polykulturního sídliště na hranici katastrů Úhřetice a Tuněchody byly prozkoumány zahloubené části dvou pyrotechnologických objektů z doby římské. Cílem článku je rekonstrukce stavebních postupů, podoby a funkce těchto zařízení za využití mezioborového přístupu zahrnujícího analýzu petrografickou, sedimentologickou, mineralogickou, geochemickou, xylotomární, analýzu makrozbytků rostlin a otisků rostlin. Analýzou popelovité vrstvy z výplně objektů byly identifikovány úlomky sparitického karbonátu, který je dokladem využití pecí pro pálení vápna. Analýza mazanice umožnila vytvořit testovatelné hypotézy o konstrukci zařízení a aplikovaných technologických postupech. and The sunken parts of two pyrotechnological features from the Roman period were studied during rescue excavations of a polycultural settlement. The aim of the article is to reconstruct the construction procedures, and the form and function of these facilities by means of a multidisciplinary approach employing petrographic, sedimentological, mineralogical, geochemical analyses, xylotomy, and by the analysis of plant macro-remnants and plant imprints. Fragments of sparitic carbonate, evidence of the use of the kilns for the firing of lime, were identified through the analysis of the ashy layers from the fill of the feature. The analysis of the daub enabled the formulation of a testable hypothesis on the construction of the kiln and the applied technological procedures.