Tapiserie: Figurální scéna v krajině před architekturou chrámu. Před chrámem, na pravé straně obrazu oltář s hořícím ohněm, mezi sloupy chrámu kultovní socha Apollóna na trůně, před oltářem velekněz a jeho pomocníci. Na levě straně bujná vegetace, tam stojí skupina starých mužů, mladík a dvě ženy s obětním dobytkem (koza, ovce, býk). Za nimi průhled do krajiny., Blažková 1959, s. 12-13., and Tapiserie patří do série osmi obrazů s námětem příběhu Amora a Psýché. V Náměšti jsou pouze dva výjevy (Apollónova věštba a Psýché odnášena do hor). Tento kus je druhý v pořadí výjevů líčících příběh vyprávěný Apuleiem. Tento obraz zachycuje epizodu, kdy otec princezny, kterou si nikdo netroufá požádat o ruku, žádá kněží Apollónova chrámu o ženicha pro svou dceru. Král naslouchá knězi, který mu tlumočí neblahé Apollónovo proroctví. Král je šokován, musí obětovat svou dceru netvorovi.
Štukový reliéf: Marcus Scaevola ve zbroji s mečem u pasu, pravou ruku drží v ohni na oltáři, před etruským králem Porsennou., Vlček 2001#, 384-385., and Srov. Nelahozeves, Zámek, Rytířský sál, štukové reliéfy.
Dvě malby na dřevě (každá deska 22,5 x 71,5-2 cm). Levá deska: lov na kalydónského kance - nalevo Meleagros útočí na kance oštěpem, jeho druzi jsou zobrazeni s oštěpem a kyjem, Ankaios se napřahá k ráně sekyrou, napravo Atalanta střílí z luku, za ní ženy s oštěpy a lukem. Pravá deska: nalevo tři ženy sedí na trůně s vřeteny (Parky), před nimi muž a žena s dítětem, vedle žena u oltáře, na nějž dává dřevo ?, za oltářem socha na kouli. Napravo skupina tří mužů mužů s oštěpy, uprostřed Meleagros a Atalanta, napravo tři ženy s oštěpy a lukem a toulcem. V dálce mořský záliv a město., Pujmanová 1997#, 116., and Původně výzdoba svatební truhlice (cassone), zakoupeno do galerie v roce 1894. Zatímco levá deska se těsně drží líčení v Ovidiových Proměnách (8, 380-393: Atalanta střílí z luku, muži oštěpy, Ankaios sekyrou), pravá s tímto textem souvisí jen volně. Sudičky nalevo patrně odkazují na věštbu o nedohořeném poleni, které Meleagrova matka nechala dohořet, když se dozvěděla o tom, že její syn zabil v její bratry, kteří upřeli Atalantě loveckou trofej. Skupina napravo vypadá spíše jako příprava na lov.
Mědiryt (37, 6 x 25 cm): Amor svazuje provazem klečícího nahého Merkura (okřídlené boty). Před Merkurem leží na zemi jeho okřídlená čapka a caduceus, vedle leží atributy Amorovy - luk a toulec se šípy. Napravo stojí nahá Venuše (draperie přes ruku) a ukazuje pravicí na Merkura. V pozadí vlevo kruhový chránek se sochou Merkura, k níž se vkleče modlí dvě postavy. Před chrámkem zapálený oltář, u něhož obětuje kněžka (plášť přetažený přes hlavu)., Fučíková 1997#, I/324, and Podle doprovodného textu byl mědiryt zhotoven podle ztraceného obrazu Bartholomea Sprangera, podle něhož byla později zhotovena kopie (Rossacher 1981). Pod obrazem je vysvětlující text, jehož první řádka je parafrází Vergiliova slavného verše ze Zpěvů pastýřských: "omnia vincit Amor: et nos cedamus Amori (Verg. ecl. 10, 69). Jelikož se v textu výslovně píše, že Amorovi ustupuje Moudrost (Sapientia), nelze smysl obrazu omezovat na výmluvnost (Kaufmann 1988, 20.77; Fučíková 1997, I/324). Doprovodný text se velmi těsně váže k obrazu a jeho poslední dvouverší vysvětlují scénu s obětníky a Merkurovým chrámem, která je v pozadí: i když se chceme chovat moudře, nakonec stejně podlehneme Amorovi. Kdybychom Merkura chápali výlučně jako ztělesněnou výmluvnost, výjev v pozadí by nedával smysl.
Malovaný talíř (průměr 23 cm): Léda s labutí, která ji líbá na ústa, na oblaku Jupiter (vousy), pod ním dvě labutě. Výjev se odehrává pod závěsem na stromě v krajině, kterou protéká řeka Eurotás. Léda sedí na kamenném oltáři., Přibyl 2006, 88, č. k. 26., and Talíř byl do sbírky zakoupen v roce 1989. Léda sedí na oltáři, čímž je zdůrazněn symbolický význam zobrazení, srov. Exemplum: Léda s labutí.
Tapiserie. Figurální scéna v krajině před branami Tróje. Obraz zobrazuje v jednom výjevu dvě scény příběhu. Uprostřed dominuje dvojice žen, jedna z nich, Polyxena, drží v ruce květinový věnec, u její nohy sedí pes. Druhá žena drží v pravé ruce vázu, na hlavě nese koš s květinami. Před nimi oltář s hořícím ohněm, žena s věncem, dvojice chlapců s obětními berany a vavřínovým věncem na hlavě, na zemi velká nádoba na vodu. V průhledu Achilleův sarkofág, na který se sklání obětovaná Polyxena a dvě ženy. Po levici ženy s věncem v ruce dvě sedící ženské postavy u jejich nohou na zemi květinový koš. Za oběma ženami ve druhém plánu kruhový oltář, u něho klečí Achilles, je raněný šípem do nohy, za ním běží Paris s lukem v ruce a voják se štítem a mečem. V pozadí muž, ruce naznačují gesto zármutku, skupina postav s obětními dary (nádoby, koše s plody a květinami, dobytek) a architektura města., Blažková 1974#, č.k. 22; Reyničs, Laveissičre 2005#, 178-180., and Výjev spojuje časově mnohovrstevný děj příběhu podle líčení několika antických autorů (Ovidius, Hyginus, Euripides, Apolodorus). Achilles se neozbrojen dostavil do Apollónova chrámu, kde měl potvrdit smlouvu o svém sňatku s Priamovou dcerou Polyxenou. Byl však zrazen a zabit Paridem šípem do jediného zranitelného místa na svém těle, do paty. Poté byla Polyxena obětována na jeho hrobě. Podle kartonu Isaaca Moillona bylo vytkáno několik edic série, ve kterých se obraz poněkud odlišuje v počtu zobrazených figur.
Kresba (18 x 42,4 cm). Uprostřed na ozdobném oltáři socha Niobe, z obou stran k ní přicházejí Thébané, klaní se, poklekají a přinášejí darem sošku. Nalevo od sochy stojí kněz z pláštěm přes hlavu, za ním jeho pomocník s truhličkou., Fučíková 1997#, I/134., Fusenig 2010#, č. 4., and Kresba provedena podle chiaroscurové výzdoby Palazzo Milesi v Římě (pod okny 1. prostřední výjev), srov. Exemplum: Palazzo Milesi. Monochromní malba napodobující kamenný reliéf byla na originále kombinována se zlatou napodobující reliéfy bronzové. Inspirací byl příběh o Niobé známý z Ovidiových Proměn. Ovidius sice výslovně nezmiňuje, že by se Niobé nechala uctívat jako bohyně, ale Vasari takovým způsobem výjev na fasádě Palazzo Milesi interpretoval. Nalevo vlys pokračuje obrazem Niobé řečnící k Thébanúm, napravo zobrazením Latony, jak žádá své děti, aby ji pomstily.
Nástropní malba v budově saly terreny: ve vojenském táboře v popředí Mucius Scaevola drží ruju v ohni zapáleném na oltáři. Tvář je obrácená ke stanu, v němž sedí vousatý muž s turbanem na hlavě (etruský král Porsena)., Přibyl 2002#, 9, s. 26., and Sala terrena je z roku 1730 (Michal Dienzenhofer). Výjev je ilustrací slavného příkladu římského hrdinství z Tita Livia (2, 12).
Rudý salón (? nástropní freska ve štukovém rámu: figurální scéna v oblacích, vpravo vojáci, vlevo obětní oltář, vedle něho laň, v oblacích Ifigénie stoupající k Dianě (na čele půlměsíc), která k ní napřahuje ruku. Kolem poletují putti.