The main aim of this paper is to survey and evaluate Searle’s account of metaphor (1979) in the light of Davidson’s arguments against the idea of metaphorical meaning, which appeared at roughly the same time. Since this paper is intended for a festschrift celebrating Searle’s respectable anniversary, I will mostly refrain from critical remarks and rather focus on the positive aspects of his account. I am going to show that Searle’s theory of metaphor is for the most part immune to Davidson’s arguments., Hlavním cílem této práce je zhodnotit a zhodnotit Searleův popis metafory (1979) ve světle Davidsonových argumentů proti myšlence metaforického významu, který se objevil zhruba ve stejnou dobu. Vzhledem k tomu, že tento dokument je určen pro slavnostní oslavu Searleho úctyhodného výročí, upustím od kritických poznámek a zaměřím se spíše na pozitivní aspekty jeho účtu. Ukážu, že Searleova teorie metafory je z velké části imunní vůči Davidsonovým argumentům., and Jakub Mácha
There is no unique idea regarding the form of the (Intentional) content part of visual experience in the specification. The philosophers’ approaches diverge as to whether the content of visual experience is equivalent to a sentence expressing proposition or not. Some of them (mainly philosophers from the phenomenological tradition) consider that one must use a proposition for the specification of the content only when the subject, while having a visual experience, exercise a concept or judge. For the other cases, which can be called simple seeing, a noun phrase is preferable. I argue that, holding that the specification of Intentional content of the visual experience should be in the form of a proposition, John Searle gives up the first-person Intentionality and therefore bypasses the first-person important distinction between simple seeing and judgmental seeing. The specification of the content only in the form of the proposition does not allow making such a distinction on the level of description. Then I argue that the feature of the causal self-referentiality of the visual experience belongs to its psychological mode but not, as Searle holds, to the Intentional content of the visual experience., Neexistuje žádná jedinečná myšlenka týkající se formy (záměrné) obsahové části vizuálního zážitku ve specifikaci. Přístupy filosofů se liší v tom, zda je obsah vizuálního zážitku rovnocenný s větou, která vyjadřuje nebo ne. Někteří z nich (především filosofové z fenomenologické tradice) se domnívají, že člověk musí použít výrok pro specifikaci obsahu pouze tehdy, když subjekt, který má vizuální zkušenost, vykonává koncept nebo soudce. Pro ostatní případy, které lze nazvat jednoduchým viděnímje preferována podstatná fráze. Tvrdím, že John Searle, který se domnívá, že specifikace Úmyslného obsahu vizuálního zážitku by měla být ve formě tvrzení, se vzdává Úmyslnosti první osoby, a proto obchází důležité rozlišení prvního člověka mezi prostým viděním a posuzováním. Specifikace obsahu pouze ve formě návrhu neumožňuje takové rozlišení na úrovni popisu. Pak tvrdím, že rys kauzálního sebepojetí vizuálního zážitku patří k jeho psychologickému režimu, ale ne, jak Searle drží, k Úmyslnému obsahu vizuálního zážitku., and Anar Jafarov