Searle on the intentional content of visual experiences

Title:

Searle on the intentional content of visual experiences
Searle na záměrný obsah vizuální zkušenosti

Creator:

Jafarov, Anar

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:3e142395-80d0-4840-83c2-f9d320b41d16
uuid:3e142395-80d0-4840-83c2-f9d320b41d16

Subject:

intentional content, Searle, and visual experience

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

There is no unique idea regarding the form of the (Intentional) content part of visual experience in the specification. The philosophers’ approaches diverge as to whether the content of visual experience is equivalent to a sentence expressing proposition or not. Some of them (mainly philosophers from the phenomenological tradition) consider that one must use a proposition for the specification of the content only when the subject, while having a visual experience, exercise a concept or judge. For the other cases, which can be called simple seeing, a noun phrase is preferable. I argue that, holding that the specification of Intentional content of the visual experience should be in the form of a proposition, John Searle gives up the first-person Intentionality and therefore bypasses the first-person important distinction between simple seeing and judgmental seeing. The specification of the content only in the form of the proposition does not allow making such a distinction on the level of description. Then I argue that the feature of the causal self-referentiality of the visual experience belongs to its psychological mode but not, as Searle holds, to the Intentional content of the visual experience., Neexistuje žádná jedinečná myšlenka týkající se formy (záměrné) obsahové části vizuálního zážitku ve specifikaci. Přístupy filosofů se liší v tom, zda je obsah vizuálního zážitku rovnocenný s větou, která vyjadřuje nebo ne. Někteří z nich (především filosofové z fenomenologické tradice) se domnívají, že člověk musí použít výrok pro specifikaci obsahu pouze tehdy, když subjekt, který má vizuální zkušenost, vykonává koncept nebo soudce. Pro ostatní případy, které lze nazvat jednoduchým viděnímje preferována podstatná fráze. Tvrdím, že John Searle, který se domnívá, že specifikace Úmyslného obsahu vizuálního zážitku by měla být ve formě tvrzení, se vzdává Úmyslnosti první osoby, a proto obchází důležité rozlišení prvního člověka mezi prostým viděním a posuzováním. Specifikace obsahu pouze ve formě návrhu neumožňuje takové rozlišení na úrovni popisu. Pak tvrdím, že rys kauzálního sebepojetí vizuálního zážitku patří k jeho psychologickému režimu, ale ne, jak Searle drží, k Úmyslnému obsahu vizuálního zážitku., and Anar Jafarov

Language:

Slovak

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Source:

Organon F: filozofický časopis | 2015 Volume:22 | Number:3

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false