Cílem tohoto článku je rekonstruovat Wittgensteinův příspěvek na poli estetiky. Ohnisko zájmu spočívá v teorii smyslového vnímání. Tuto teorii lze charakterizovat jako program "minimálně viděného"; bude analyzována fenomenologickou metodou. V souvislosti se zorným prostorem zkoumám tři problémy: rozostřenost, neurčitost a smyslový dojem. Rozdíl mezi zorným prostorem a euklidovským prostorem může být vymezen srovnáním jejich typických struktur. Budu analyzovat vztah mezi vnímáním lidských bytostí na jedné straně a jejich zorným prostorem na straně druhé. Zorný prostor lze srovnat se dvoudimenzionálním obrazem. Dále je třeba vyjasnit roli barev v programu "minimálně viděného".
Jednou z důležitých otázek týkajících se svobodné vůle je tzv. otázka kompatibility. Táže se, zda jsou svobodná vůle a morální zodpovědnost slučitelné s platností determinismu. Existuje řada postojů k dané problematice. Na jedné straně se můžeme setkat s inkompatibilismem, který tvrdí, že svobodná vůle a morální zodpovědnost nejsou kompatibilní s kauzálním determinismem (ať již mluvíme o libertariánství či přísném determinismu), na straně druhé máme kompatibilismus, který se sloučením těchto dvou koncepcí nemá problém. Můj zájem je zaměřen pouze na současnou debatu týkající se svobodné vůle, která prozatím nedošla k jednotné odpovědi na danou otázku. Jedním ze způsobů podpory stanovisek (ať již jedné či druhé strany) je odkaz na jejich intuitivnost. Lidské intuice jsou ale empiricky testovatelné, proč tedy tvrzení filosofů neověřit? Tuto otázku si pokládají zástupci poměrně mladého filosofického směru, kterým je experimentální filosofie. Ta ve svém znaku nese hořící křeslo, aby demonstrovala vymezení vůči závěrům získaným skrze čistě apriorní přístup a snahu o empirická přezkoumání dosavadních poznatků filosofie. Za pomoci experimentálních metod se zástupci experimentální filosofie snaží mapovat intuice laiků (tedy nefilosofů), kteří nejsou zatíženi teoretickými závazky jako samotní filosofové, a nedochází tudíž k nechtěnému zkreslení výsledků. Mým cílem je představit výsledky experimentální filosofie ohledně otázky kompatibility. Aby to bylo možné, je nutné se zběžně seznámit se základními odpověďmi na otázku kompatibility. Dále shrnu nejvýznamnější experimenty, které do dané diskuse přispěly. Chci zároveň poukázat, že debata experimentálních filosofů nabrala velice rychle svébytného směru, čímž, dle mého názoru, má potenciál původní diskusi posunout a obohatit. and One of the important issues concerning free will is so called compatibility question. It explores whether free will and moral responsibility are compatible with determinism. There is a wide variety of positions on that issue. On one hand we have incompatibilists who insist that free will and moral responsibility is not compatible with causal determinism (both libertarians and hard determinists), on the other hand we have compatibilists who do not have a problem with agglutination of these concepts. I am going to focus only on the current debate which has not reached a homogenous answer to the given question so far. One usual way to support one or other position is to refer to its intuitivness. But intuitions can be empirically tested, so why should we not valuate philosophers claims in this way? For this purpose a new field of philosophy developed at the turn of the millennium. It carries a chair in flames in its crest in order to demonstrate its demarcation against the conclusions reached through strictly a priori approach and its pursuit of empirical re-examination of existing philosophical findings. I am talking of course about the experimental philosophy. With the assistance of experimental methods experimental philosophy attempts to map intuitions of folks (non‑philosophers), who are not burdened with theoretical commitments as philosophers are. What I am looking at in this paper is if experimental philosophy is able to contribute to debate about (in)compatibility. To answer this, it is necessary to briefly look at different solutions of the compatibility question. Next, I am going to summarize the most influential experiments so far. I am going to point out that the debate in experimental philosophy soon started to go in its own direction, by which, in my opinion, it has enriched the whole debate.
Příspěvek hodlá zkoumat některé filozofické předpoklady a důsledky tzv. sortální identity. Téma sortálů si vysloužilo pozornost filozofů od 60. let především v souvislosti s knihou P. Geache Reference and Generality. Témata identity, její případné závislosti na určitých predikátech a zejména otázka kritérií identity se následně stala předmětem intenzivní filozofické debaty. V této souvislosti budou nastíněna různá pojetí sortálů. Filozofický význam sortálů spočívá především v otázce individuace a (re)identifikace objektů. Mezi sortálními teoretiky se především rozhořela debata, zda jsou s individui některé sortály spojeny nutně, tj. jestli platí, že pokud individuum spadá pod nějaký sortál, pak nemůže spadat pod jiný. Pozitivní odpověď zakládá klasický aristotelský esencialismus, k záporné odpovědi směřují antiesencialisté. V sortální logice se navíc poměrně často buduje hierarchie sortálů, kdy sortály mohou (příp. musí) být ve vztahu podřazenosti k jinému sortálu a lze dokonce uvažovat o případném nejvyšším sortálu jakožto sortálu, který již není podřízen žádnému jinému. Zde se přímo nabízí souvislost s aristotelskou hierarchií kategorií, analogie s touto naukou budou předmětem závěrečného srovnání. and The paper intends to examine some philosophical assumptions and consequences of the so-called sortal identity. The topic of sortals earned the attention of philosophers in the 1960s, especially in connection with P. Geach's book Reference and Generality. The topics of identity, its possible dependence on certain predicates and especially the question of identity criteria subsequently became the subject of an intense philosophical debate. In this context, different concepts of sortals will be outlined. The philosophical significance of sortals lies primarily in the question of individuation and (re)identification of objects. Among sortal theorists, a debate has erupted as to whether some sortals are necessarily connected with individuals, i.e. if it is true that if an individual falls under one sortal, then it cannot fall under another. The positive answer is based on classical Aristotelian essentialism, the negative answer is defended by anti-essentialists. In addition, a hierarchy of sortals is often built in sortal logic, where sortals can (or must) be in the relationship of subordination to another sortal and it is even possible to consider the possibility of the highest sortal as a sortal that is no longer subordinate to any other. Here a direct connection with the Aristotelian hierarchy of categories is offered. Analogies with this doctrine will be the subject of a final comparison.