Olej na plátně (171 x 108 cm). Ke skále je připoutaná stojící žena, nahá, v klíně přehozená drapérie, z moře připlouvá obluda. Z oblak se snáší Perseus na okřídleném koni (přilba)., Kotalík 1982#, 107, č. k. 97., and Antické téma je pojato jako křesťanský symbol. Spoutaná Andromeda symbolizuje lidskou duši, obluda znamená ďábla, Perseus supluje Krista. Formálně je patrná inspirace v Rubensovi.
Freska: ve skalnaté krajině stojí Perseus (brnění, červený plášť), v pravici drží meč, v levici hlavu Medusy s hady místo vlasů. Před ním leží bezvládně Medusin bezhlavý trup (žlutý plášť). Z krku jí prýští krev, z níž se právě zrodil Pégasos (rozepjatá křídla)., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech, v šestém poli Baccio del Bianco postavil zbytečnou smrt Pyrama a Thisbe proti smrti Medusině, jež byla počátkem nového života ztělesněného Pegasem, který zásadně změní podobu světa.
Olej na plátně (52 x 35, 5): polonahá Andromeda je připoutána ze nohu a ruku ke skále na břehu moře, na němž mořská obluda, nahoře Perseus přilétá na Pegasovi., Zlatohlávek 2009#, s. 60 pozn. 281., and Protějšek k obrazu: s.l. Diana a Endymion. O tématu srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
Bronzová reliéfní plaketa ( 12, 8 x 23 cm): uprostřed Persea ukazuje hlavu Medúzy druhům Fíneea, nápadníka Andromedy, který na něj zaútočil na svatební hostině. Vlevo svatební hostina Persea a Andromedy, vpravo Andromeda přikovaná ke skále, při ní mořská obluda, z oblak se snáší Perseus na Pegasovi., Chlíbec 2006#, 304-305, č. 143., and Plaketa pochází ze sbírky E. Filly, původně patřila k šestnácti stejným reliéfům s výjevy, které ilustrují Ovidiovy Proměny (celý soubor dochován: Kunsthistorisches Museum, Vídeň). Obdobné exempláře jsou v řadě světových sbírek.
Nástěnná malba. Scéna na mořském břehu. Ke skále je připoutány postava nahé ženy, Andromeda, v moři mořská obluda, v oblacích Perseus na Pegasovi. Na oblaku sedí ženská figura, v levé ruce drží hořící srdce a v pravici žezlo (Láska nebo Fortuna). and Samek 2003#, 104-105.
Mědiryt (67, 3 x 42, 1 cm): portrétní busta císaře Matyáše v alegorickém zarámování. Dole je císařský orel s mečem a křížem na globu, pod nímž Závist (hady místo vlasů) a Hloupost (oslí uši). Po stranách portrétu nalevo Uměřenost, muž s kopím krotí Pegase, stojí na válečných trofejích. Napravo Victoria (křídla, přilba, kopí, věnec) zabíjí draka, za ní Sláva (křídla) troubí na trubku. Nad portrétem jsou tři Grácie, tančí a sypou mince a plody z rohů hojnosti. Nahoře se snáší putti s císařskou korunou., Fučíková 1997#, I/371., and Kromě tradičních atributů císařství lze na rytině najít i dva ohlasy antických sochařských typů. Uměřenost krotící Pegasa (to jest výmluvnost) je ohlasem slavného a často napodobovaného sousoší (Dioskurů ?) krotících koně. Jejich neobyčejná proslulost byla důsledkem pozdně antického nápisu, který jednu sochy přiřkl Feidiovi a druhou neméně slavnému sochaři Praxitelovi, dále jejich kolosálního měřítka i skutečnosti, že sousoší Římě stálo od doby antického císařství. Dalším antickým citátem na Matyášově portrétu jsou tři tančící Grácie, které se v pražském rudolfinském umění často objevují jako alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující císařskou vládu. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především z exempláře se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise. Citáty slavných antických soch měly patrně měly patrně naznačit, že Matyášovo vítězství je i triumfem kultury a civilizace.
Kresba (14, 6 x 19, 8 cm): Múzy sedí v přrodě, zpívají a hrají hudební nástroje (zleva doprava: přenosné varhany, loutna, cembalo, kniha not, flétna, violoncelo, které nedrží mezi koleny, jak bylo tehdy obvyklé, ale vedle sebe). Napravo sedí naslouchající Pán (kozí nogy, rohy) se syringou v ruce, za ním další Faun. Vozadí socha Pegasa na podstavci, vpravo nahoře sedí Apollón hraje na lyru, vedle něj nalevo sedí pastýř (pastýřská hůl) a napravo sedí Ceres (koruna z obilí na hlavě, srp). V levém dolním rohu lyra, triangl, trubka, housle a košík s ovocem. Na oblacích nahoře Minerva (přilba, kopí) a olympská božstva, nad Minervou letí putto s věncem. zprava přilétá Pegas., Fučíková 1997#, IV/197., and Vianen se odchýlil od Ovidiova líčení Mienrviny návštěvy na Helikónu (Proměny 5, 254-268) a přítomnost Pána, Apollóna a Ceres ukazuje, že se jedná o alegorický výjev. Putto věnčící Minervu ukazuje, že hlavní postavou je bohyně moudrosti a vědění a celý výjev hje třeba chápat jako oslavu Zlatého věku hojnosti a rozkvětu umění pod Minervinou zášťitou.
Kresba (20, 8 x 39, 1 cm): Minerva (přiba, pancíř, štít, kopí) sedí uprostřed devíti Múz, jedna hraje na loutnu. V popředí personifikace řeky (kormidlo a nádoba s vytékající vodou). Výjev se odehrává na lesním palouku, nohoře uprostřed Pégasos., Prag um 1600#, I, č. 258 s. 377-388., and Obdobná kompozice, ale s Apollónem, je na kresbě v Berlíně (KdZ 23330), která vznikla ve stejné době.