Nahý Apollón (plášť přes rameno, hlava a genitálie uraženy) přistupuje k Marsyovi, levou rukou jej přidržuje a pravou ruku natahuje za sebe pro nůž, který leží na oltáři. Vedle nože motýl. Oltář je nahoře ozdoben draperií, na boku je pověšena syrinx a tympány. Vousatý Marsyás je nahý (genitálie uraženy), svázané ruce natažené nahoru a připevněné k větvi stromu, na níž sedí daší motýl. Nalevo je palma., Bažant 2006#., and Zobrazení Marsya je ohlasem antické sochy ze sbírky kardinála della Valle (1463--1534) v Římě, pro což hovoří skutečnost, že se v tomto případě Paolo della Stella výjimečně nedržel severoitalských vzorů druhé čtvrtiny šestnáctého století, které se od středoitalských odlišují právě tím, že nezobrazují antický originál. Marsyás na pražském Belvedéru a poměrně věrně podává pozdně helénistický tzv. bílý typ, který zobrazuje Marsyu pasivně visícího za ruce ze stromu. Ve sbírce kardinála della Valle antická socha stála na pravé straně vchodového portika, shodou okolnosti na podobném místě jako na pražském Belvedéru. Paolo della Stella se také mohl opřít o reliéfní verze zobrazení, které se často vyskytují na antických římských sarkofázích. Podle dochovaných kreseb jich bylo okolo poloviny šestnáctého století známo několik a největší vliv měl sarkofágový reliéf, který se kdysi nacházel v Hever Castle. Potrestání Marsyi nebyla pouhá exekuce, ale rituál, což je na reliéfu naznačeno tím, že Apollón bere nůž z oltáře, jenž je nahoře ozdoben draperií a na boku visí osudný syrinx a tympány. O oltář je opřen nějaký předmět, který vypadá jako pochodeň s plamenem obráceným dolů (na znamení brzké smrti fauna?), ale reliéf je bohužel dosti poničený.
Olej, plátno na dubovém dřevě (116 x 74 cm). Scéna v krajině s potokem, v pozadí činná sopka, postava nahého satyra v pokleku, rohy špičaté uši, vous, má vyplazený jazyk, v pravé ruce drží flétnu., Slavíček 1993#, 211-212., and František Antonín hrabě Berka z Dubé obraz získal ve Vídni, v nostické sbírce v Praze v letech 1706-1945. Dříve obraz připsán van Dyckovi. Je zobrazen okamžik, kdy Marsyás nalézá flétnu, kterou odhodila Minerva, protože Juno a Venuše se smály její hře, protože se při ní její tváře nadouvaly. Toto téma bylo často zobrazováno již v antice ve vázovém malířství a plastice. V evropském malířství renesance a baroka však převládla scéna potrestání Apollónem.
Pískovcový reliéf se dvěma výjevy, nalevo Faun (kozí nohy) pronásleduje nahou ženu se syrinx v ruce (Pan a Syrinx ?), na druhé straně je Marsyás (kozí nohy) pověšený za nohy na strom, vedle stojí bezvousý muž (Apollón ?) a stahuje mu kůži., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf zjevně úmyslně nezobrazuje žádnou kanonickou scénu. Syrinx v ruce nahé ženy napravo je zcela neobvyklý motiv, protože tento nástroj byl vyhrazen mužům, nejčastěji je má v ruce Pan nebo Marsyás. Faun ženu evidentně pronásleduje, takže lze uvažovat o tom, zda výjev není shrnutím báje o Panovi pronásledujícím Nymfu Syrinx známé především z Ovidiových Proměn (1, 690-706). Bohové panenskou Nymfu zachránili tím, že ji proměnili v rákos, z něhož si Pan udělal syrinx. Podle jiné verze mýtu, kterou zaznamenává také Ovidius (fast. 06, 697-708) píšťalu vynalezla Minervaa a když ji odhodila, zmocnil se jí Faun, který potom vyzval Apollóna na soutěž a byl mu stažena kůže z těla. Žena nalevo však nemůže být Minerva, protože je nahá. Výjev napravo se bezpochyby vztahuje k mýtu o Faunovi, který vyzval Apollóna na hudební soutěž, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).
Mědiryt ze tří desek (43 x 85, 4 cm): svatební hostina (69 postav) v oblacích nad přímořskou krajinou zabydlených putti (rozhazují květiny, jeden rozlévá voňavky). Nalevo je průvod Nymf přinášejících jídlo, který střeží Herkules (lví kůže, kyj), u jeho nohou Sfinga. Vedle Herkula stojí Ceres (koruna z klasů, roh hojnosti), která dohlíží na průvod s jídlem, napravo od ní Bacchus (kůže přes rameno) rozlévá víno. Pod Bakcehm říční božstvo (nádoba, kormidlo). U stolu sedí nalevo Pluto (dvojzubec), Mars (přilba) a Neptun (trojzubec), uprostřed Merkur (okřídlená čapka) servíruje jídlo Juno a Jupiterovi, napravo v čele stolu sedí Amor a Psyche. Hora s motýlími křídly zdobí hodovníky květinami. Za novomanželi je orchestr Múz dirigovaný Apollónem (zář okolo hlavy, housle), za Apollónem stojí Diana (luk, kopí na kance). Napravo Marsyas (syrinx) a Chronos (kosa) pojídající dítě. Zcela vpravo stojí Vulkán (kladivo) u kovadliny. Nad hostinou vlevo sedí na oblaku Fama (trubky), Prag um 1600#, I, č. 312 s. 420., and Jeden z prvních a nejvlivnějších monumentálních tisků. Inspirací byly Apuleiovy Proměny (6, 24): Amor a Psyche v čele stolu, vedle nich Jupiter a Juno, Bakchus jako číšník, Hora zdobící hodovníky květinami, zpívající Múzy, které doprovází Apollón (na na citharu, ale na housle), Marsyas se syrinx (u Goltzia však nehraje) a rozstřikování voňavek (ne Grácie, ale putti). Vzorem pro výtvarné pojetí byly dvě nástropní fresky v Loggia di Psyche (Řím, Villa Farnesina) od Raffaela a jeho dílny (1517-1518), z nichž svatební hostina Amora a Psyche se Apuleia držela ještě těsněji. Odtud Spranger převzal některé některé postavy i celé skupiny (napřiklad Bakchus nalévající z oinochoe víno do číše, kterou drží putto), ale i motivy, které v Apuleiovi nejsou, například sfinga s Porady bohů. Spranger se však inspiroval i pozdějšími zobrazeními hostin bohů, např. ze svatební hostiny Amora a Psyche v Palazzo Te od Giulia Romana (1526-1528) převzal na okraji umístěného Vulkána ukazujícího na hodovníky.