Cílem článku je zhodnotit hlavní osy česko-německých vztahů v archeologii českých zemí, a to zejména v období protektorátu. Národnostní střety, ovlivňující i institucionální vývoj archeologie v Čechách a na Moravě, se zostřily po vzniku Československa v roce 1918, kdy se zde archeologie rozdělila na nedostatečně spolupracující českou a německou sféru. Hledají se příčiny jevu příznačného pro období nacistické okupace, kdy vnitřní kompetenční rozpory reprezentantů německé archeologie převažovaly nad střety mezi českými a německými archeology. Zhodnocena je rovněž míra povinné ideologizace oboru v tomto období a postavena otázka, zda vedle zdůrazňované nacifikace nebyla pro obor důležitější snaha o zlepšení všech stránek archeologie (kvalita výzkumů, publikací, muzejní evidence sbírek). České země v tomto kontextu skýtají jedinečnou možnost sledovat vztah české a německé archeologie na území, kde byla obě etnika tradičně zastoupena výraznými kulturními institucemi – na rozdíl např. od Polska, do nějž před 2. světovou válkou oblasti s německou majoritou nepatřily. V obou státech nebyla protektorátní nacistická ideologie vystřídána svobodným bádáním, nýbrž další povinnou ideologií, odmítající nejen předchozí práce německé, ale z velké části i ty v domácích jazycích. and The aim of the article is to provide a comprehensive evaluation of the history of Czech archaeology following the rise of Nazism in Germany and after the German occupation of Czechoslovakia. The text in particular presents the ethnic clashes influencing the institutional development of archaeology in Bohemia and Moravia, the roots of which stretch back to the period of the founding of the country in 1918. Also described are internal conflicts of authority among representatives of German Protectorate archaeology, which in fact had a greater impact on its development than antagonisms between members of the Czech and German archaeological community. The extent of the mandatory ideologization of the discipline in this period is likewise assessed. In this context, the Czech Lands provide a unique opportunity to study the relationship between Czech and German archaeology in a territory in which both ethnic groups were traditionally represented by distinctive cultural institutions, unlike, e.g., Poland, which did not have areas with a German majority prior to the Second World War. In post-war Czechoslovakia and Poland, the Nazi Protectorate ideology was replaced not by free research but rather by another mandatory ideology, one that rejected not only the preceding German work but also, to a large extent, work performed in the respective native languages.
Studie je věnována vztahu tzv. prověrek třídně politické spolehlivosti, které probíhaly v roce 1958, a Univerzity Karlovy. V první části autoři zasazují prověrky do dobových souvislostí a na základě archivních dokumentů ústřední provenience se pokoušejí sledovat jejich genezi a vztah k oblasti vysokého školství obecně. Druhá část je věnována analýze konkrétních případů ze společenskovědních fakult Univerzity Karlovy, jež byly v dosavadní literatuře dávány do přímé souvislosti s prověrkami. Podle závěru autorů opřeného o archivní výzkum prověrky Univerzitu Karlovu na rozdíl od některých jiných vysokých škol přímo nezasáhly., In the first part of the paper the authors examine the so-called screenings of class political loyalty in the context of the era and follow the genesis of the screenings in universities as a whole based on archival resources of central provenance. The second part is devoted to an analysis of particular cases in the faculties of social sciences and humanities at Charles University that have been identified in existing literature. On the basis of archival research the authors conclude that, contrary to some other universities in Czechoslovakia, the screenings did not directly affect Charles University. (Translated by Catherine Albrecht.), and Překlad resumé: Catherine Albrecht
The article describes and analyses scientific and organizational activities of Otakar Nahodil at the Faculty of Arts, Charles University, within the wider context of Czech ethnography and folkloristics in the 1940-1960s. Based on the study of sources that have never been used for this theme to date and that originate in the management of the Faculty of Arts Charles University, the Communist Party of Czechoslovakia and various security forces, it was possible to trace the Nahodil´s way to the position of a probably most influential eminent authority in the ethnological science at that time, as well as his subsequent steep power fall. The study points to a lot of extraordinary problematic features of Nahodil´s research work and personality, which - within specific contexts of that period (ongoing marxization, or stalinization of scientific research and transformation in its themes, cleansing and settling of personal scores at the Faculty of Arts, Charles University, development of
the study of extra-European territories under the monitoring of intelligent services etc.) - strongly influenced the direction of Czech ethnology at that time.