Bohuslav Raýman (1852-1910) je považován za zakladatele české organické chemie. Vedle vlastní významné práce ve svém oboru a na poli organizace české vědy proslul zejména jako vysokoškolský pedagog. Studie je věnována jeho profesorskému působení na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Raýman vystudoval v letech 1872-1875 chemický odbor české Vysoké školy technické v Praze, v letech 1874-1878 absolvoval studijní pobyt v Bonnu a v Paříži. Od roku 1878 byl docentem české techniky v Praze. V roce 1886 se na filozofické fakultě české univerzity (v roce 1882 se dosud jednotná pražská univerzity rozdělila na českou a německou) podrobil rigoróznímu řízení a získal titul doktora filozofie. Bezprostředně po získání doktorské hodnosti požádal profesorský sbor Filozofické fakulty o udělení docentury. Tu získal v roce 1887. V roce 1890 se stal mimořádným a v roce 1897 řádným profesorem organické chemie. Na Filozofické fakultě vedl přednáky a cvičení zejména z organické chemie, podílel se však i na výuce chemie anorganické a vedl rovněž výuku pro budoucí farmaceuty. Až do roku 1905 souběžně pedagogicky působil i na české Vysoké škole technické. Raýman byl v akademickém roce 1902/1903 zvolen děkanem Filozofické fakulty a v následujícím roce zastával funkci proděkana. V době, kdy stál v čele fakulty, se významně zasloužil o výstavbu budov pro přírodovědecké obory fakulty, které byly vybudovány na pražském Albertově. Jednou z nich byla samostatná budova Chemického ústavu s oddělením organické chemie, v jeho čele stál Raýman až do své smrti. Během svého působení na pražské univerzitě Raýman vychoval stovky budoucích středoškolských učitelů, praktických chemiků a lékárníků. Ve studii jsou statisticky a typově analyzovány příklady těch, kteří se podrobili vědecké přípravě a dosáhli vědecké hodnosti. Řada z nich se věnovala učitelskému působení na českých vysokých a středních školách, další uplatnili získané zkušenosti v chemickém průmyslu i lékárnické praxi. Nejtalentovanější Raýmanovi žáci se stali asistenty v Chemickém ústavu Filozofické fakulty v Praze a později se habilitovali a získali profesury (Jiří Baborovský, František Plzák, Bohumil Kužma)., Raýman is considered to be the founding father of Czech organic chemistry. In addition to his own important work within his field and in the organization of Czech science he also found particular celebrity as a university teacher. This study focuses on his activities as a professor at the Czech Charles-Ferdinand University Faculty of Arts in Prague. From 1872 to 1875 Raýman read chemistry at the Czech Technical Institute in Prague and from 1874 to 1878 he went on study trips to Bonn and Paris. From 1878 he was an associate professor at the Czech Technical College in Prague. In 1886 he sat his viva voce examination at the Czech University Faculty of Arts (the previously undivided Prague University had divided into Czech and German Universities in 1882) and acquired the title of Doctor of Philosophy. As soon as he obtained his doctorate he applied to the faculty for a senior lectureship, which was awarded to him in 1887. In 1890 he became an associate professor and in 1897 a full professor of organic chemistry. At the Faculty of Arts he gave lectures and tutorials particularly in organic chemistry, though he was also involved in the tuition of inorganic chemistry and he offered tuition for future pharmacists. Until 1905 he concurrently taught at the Czech Technical College. In the 1902/1903 academic year Raýman was Dean at the Faculty of Arts and in the following year he held office as Vice-Dean. During the time that he headed the faculty he earned particular credit for the construction of Natural Science Department premises at Albertov in Prague. These included a separate building for the Chemistry Institute and the Organic Chemistry Department, which Raýman headed until his death. While working at Prague University, Raýman trained hundreds of future secondary school teachers, practical chemists and pharmacists. The study statistically and typologically analyses examples of those who underwent his scientific training and obtained an academic degree. Many of them became involved in teaching activity in Czech secondary schools and institutes of higher education, while others made use of the experience they had gained in the chemicals industry or in medical practice. Raýman's most talented pupils became assistants at the Faculty of Arts Chemistry Institute in Prague and later took a higher doctorate and obtained a professorship (e.g. Jiří Baborovský, František Plzák and Bohumil Kuma). (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Studie je věnována vztahu tzv. prověrek třídně politické spolehlivosti, které probíhaly v roce 1958, a Univerzity Karlovy. V první části autoři zasazují prověrky do dobových souvislostí a na základě archivních dokumentů ústřední provenience se pokoušejí sledovat jejich genezi a vztah k oblasti vysokého školství obecně. Druhá část je věnována analýze konkrétních případů ze společenskovědních fakult Univerzity Karlovy, jež byly v dosavadní literatuře dávány do přímé souvislosti s prověrkami. Podle závěru autorů opřeného o archivní výzkum prověrky Univerzitu Karlovu na rozdíl od některých jiných vysokých škol přímo nezasáhly., In the first part of the paper the authors examine the so-called screenings of class political loyalty in the context of the era and follow the genesis of the screenings in universities as a whole based on archival resources of central provenance. The second part is devoted to an analysis of particular cases in the faculties of social sciences and humanities at Charles University that have been identified in existing literature. On the basis of archival research the authors conclude that, contrary to some other universities in Czechoslovakia, the screenings did not directly affect Charles University. (Translated by Catherine Albrecht.), and Překlad resumé: Catherine Albrecht