Kefalos (věnec, tunika, vysoké boty) jde do lesa s lukem v levici, se psem u nohou. Za ním Aurora (červený kabátek, dlouhé šaty, vlající závoj), vztahuje ke Kefalovi ruce. V pozadí vlevo muž a padající žena se zdviženýma rukama, zjevně Prokris, která omdlela, když se dozvěděla o Kefalově domnělé nevěře. Tato skupina na grafické předloze není., Lejsková-Matyášová 1956#., and Malovaný strop byl do radnice přenesen z tanečního sálu místního zámku v roce 1930 (restaurován B. Čílou a instalován 1933). Další malované stropy z dobrovického zámku byly sejmuty a převezeny na zámky Mnichovo Hradiště, Plumov a Bělá pod Bezdězem (odtud později na Švihov). V polích stropu sálu dobrovické radnice jsou erby Valdštejnů a osm maleb inspirovaných Ovidiovými Proměnami podle dřevorytů Virgila Solise (1563): Jupiter a Kallistó, Narkissos, Diana a Aktaión, Kefalos a Aurora, Lov kalydónský, Kyparissos, Adonis a Venuše, Picus a Kirké. Další příběhy z Proměn jsou zastoupeny dvojicemi postav s atributy a nápisy.
Nástropní malba: v oblacích vůz tažený koňským čtyřspřežím, ve voze sedí Aurora, na hlavě květinový věnec, rozhazuje květy do oblak. and Deckengemälde im Schlafzimmer König Augusts II. im Dresdner Residenzschloss wurde 1715. „Das Bild, welches die vier Tageszeiten mit allegorischen Figuren vorstellt, zeigt an dem Ende des Saales, wo das Bett stand, in fensterem Gewölw die Nacht mit den allegorischen Figuren des Schlafes, des Traumes etc. Der Vollmond und umherflatternde Eulen vervollständigen diesen Theil des Gemäldes, in dessen Mitte auf einem Wagen Aurora thront, von Zephyr und den Horen umgeben, welche Thau auf die Erde giessen und mit Glöckchen und Tuba die schlafende Welt erwecken. An der Seite sieht man einen geharnischten Reiter im Forttraben begriffen; es ist Hesperus, der Abendstern. Am anderen Ende des Gemaches steigt zur Seite auf weissem Viergespann der strahlende Sonnengott in die Höhe, in der äussersten Ecke des Saales auf weissem Rosse Lucifer, der Morgenstern, Auf dem Wagen der Göttin der Mörgenröthe steht die Bezeichnung: ‚L. Silvestre 1715(Gustav Otto Müller: Vergessene und halbvergessene Dresdner Künstler des vorigen Jahrhunderts, Dresden 1895, S. 141).
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: Venuše s Amorem, Herkules bojující se lvem, Clythie, Mars, Jupiter s orlem, Minerva se štítem s hlavou Gorgóny, Juno s pávem, Ceres, Aurora, Saturn, Fóra, Apollón., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
Pískovcová plastika, na podstavci nápisová deska. Ženská postava v antikizujícím oděvu (Auróra). U její pravé nohy kohout, její pravá ruka je pozdvižená ke hvězdě nad čelem, v levé ruce drží pochodeň obrácenou k zemi., Poche 1978#, 63-66., http://www.prateleceskehistorie.estranky.cz/clanky/historie---clanky/mercandinovy-sady.html (22. 1. 2013)., and Socha byla do sadů (zal. 1841-1845) instalována po roce 1844, údajně byla přivezena z klatovské zahrady domu čp. 181/I. V roce 1992 byla zhotovena její kopie. Původně byla socha umístěna v příměstském parku V Ráji, (dnes rekreační území Kolbiště v Ráji). Její původ a datování dostupná literatura neuvádí. V polovině 19. století ji dal krajský hejtman František, hrabě z Mercandinu přenést na dnešní místo. Bohyně červánků Auróra, římská personifikace úsvitu, je zobrazena s atributy připomínajícími její úlohu - kohout - svítání, pochodeň - soumrak. Nápis na desce soklu z poloviny 19. století cituje pasáž z Ovidia "[Aurora] roseo spectabilis ore" - z příběhu o Kefalovi a Prokris - "[Auróra] Má růžovou tvář, tak skvělou a krásnou" (Proměny, 1969, s. 219).
Nástěnná malba: malé kartuši pod velkou figurální scénou s únosem Ganymeda je postava Jitřenky - žena s hvězdou nad čelem, v pozadí červánky., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Výjev v trojúhelníkové kartuši je přemalován nebo dokonce navržen F. Přečkem a jeho pomocníkem G. Schmidtem až v letech 1900-1903.
Olejomalba na plátně (91, 5 x 120 cm; 101 x 137 cm): Aurora unáší Kefala., Daniel, Prohaska 1995#, 156, B 38., Zboranová 2005#, 64., and Jedná se o medeletto obrazu, který byl umístěn v Belvedéru ve Vídni, ale shořel roku 1950.
Nástěnná malba v hlavním sále: voják vítá východ slunce - Aurora, Minerva, Amazonka., Poche, Preiss 1973#, 94, 156, obr. 33-35., Ledvinka 1995#, 284-290., and Vlček 1999#, s. 548.
Freska: Apollón-Hélios (vavřínový věnec, paprsky okolo hlavy, vlající červený plášť) jede na bílém voze bohatě zdobeném zlacenými reliéfy, vůz táhne čtyřspřeží hnědáků. Před vozem letí Aurora, po obou stranách vozu kráčejí Hory s vavřínovými věnci. Dole se skrývá pod červený plášť okřídlená Noc (bílé vlasy a vousy), vedle je další mužská postava (žluté vlasy, zelený plášť) zobrazená zezadu. Při restaurování v 19. a na začátku 20. století mohla být freska pozměněna. and Karner 2007#, 139