Kniha se zabývá především pěti velkými náboženskými systémy Asie - hinduismem, buddhismem, konfucianismem, taoismem a šintoismem. Přibližuje jejich historické pozadí a vývoj a podává výklad jejich nauk. U hinduismu je kromě jednotlivých vývojových fází v Indii věnována pozornost také jeho šíření mimo indický subkontinent do zemí Zadní Indie a do ostrovních států jihovýchodní Asie, kam podstatně zasáhl rovněž buddhismus. Buddhismus je sledován od svého zrodu a vzniku jednotlivých škol v Indii a zakotvení na Srí Lance, v Barmě a Thajsku též na své pouti po hedvábné cestě do Číny, a dále do Koreje a Japonska, a posléze oklikou z Číny i přímo z Indie do Tibetu a přilehlých území, vždy s rozborem jeho forem, jak se vyvinuly pod místním vlivem. V Číně se pozornost soustřeďuje na taoismus a konfucianismus, jejichž vliv, utvářený setkáním s buddhismem, je patrný též v Koreji a Japonsku i v Zadní Indii. Japonsko je charakterizováno především domácím šintoismem, který po jistý čas žil v symbióze s pronikajícím buddhismem, avšak dodnes si zachoval také svou vlastní svéráznou tradici. Určitý prostor je věnován i přežívajícím archaickým jevům, jako je šamanismus, a menšinovým náboženstvím, jaké představuje např. džinismus. Pojednání o indickém sikhismu je zasazeno do širšího kontextu šíření a vlivu islámu, stejně jako se výklad o náboženství indických pársů opírá o zevrubnější charakteristiku íránského zoroastrismu. Jistá pozornost je věnována také příchodu křesťanství do asijských zemí, vývozu orientálních hnutí v moderní době na Západ a vzniku synkretických hnutí po druhé světové válce v Koreji a Japonsku. Tato závažná publikace tak podává ucelený a komplexní obraz prakticky celé náboženské scény Asie.