Olej na plátně, instalován na stropě sálu. Figurální scéna v oblacích inscenovaná na úpatí hory Parnas, u břehu moře, kde kotví lodě. Kolem soklu s medailonem nesoucím portrét biskupa jesou shromážděni olypští bohové a nahé, většinou ženské, postavy představující personifikace umění, věd a ctností., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 62-66., and Alegorie životní cesty, od mládí baží po kráse a smyslovým požitkům, avšak v dospělosti se obrací do světa vyšších ctností - moudrosti a vladařské moci.
Plastika na pilíři při hlavním vchodu do zámku. and Zámek stojí v Dolním Slezsku, blízko česko-polských hranic, nad broumovskem. Na hlavním průčelí bohatá sochařská výzdoba. Kolem čestného dvora řada soch antických božstev na pilířích (Apollón, Herkules a Antaios). Sochy též na tzv. terase bohyně Flóry. Před bránou do parku dvě sfingy.
Plastika na pilíři zdi kolem čestného dvora. and Zámek stojí v Dolním Slezsku, blízko česko-polských hranic, nad broumovskem. Na hlavním průčelí bohatá sochařská výzdoba. Kolem čestného dvora řada soch antických božstev na pilířích (Apollón, Herkules a Antaios). Sochy též na tzv. terase bohyně Flóry. Před bránou do parku dvě sfingy.
Olej na plátně (240 x 176 cm). Uprostřed kompozice postava Niobé s široce vlající drapérií, kolem ní její děti, nad nimi Diana a Apollón střílející z luků., Habánova 2011#, 415-424., and Autor toto klasické téma zpracoval ve dvou variantách, první skica z roku 1919 zabírá božskou vraždící dvojici ve větší expresivitě a zaujetí na události.
Nastropní freska: Apollón (tunika, boty, toulec) luk v levici se obrací k černé vráně sedící na stromě za ním, před ním leží na zemi leží mrtvá Koronis se šípem v prsou, oplakávají ji tři putti., Mádl 2008#., and Výjev je variace na zobrazení tohoto mýtu v mramorovém sále zámku Trautenfels (Carpoforo Tencalla, 1670).
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Na příjezdové cestě, na mostě nad vodním příkopem před průčelím, podél zábradlí řada soch antických božstev: Apollón v levé ruce drží luk (první nalevo). and Samek 1999#, 446-450.
Bronzová socha Apollóna, levou ruku má opřenu o kmen stromu, na němž je zavěšen toulec se šípy a plazí se po něm had., Rajna 1989, č. 1099., and Odlitek je zhotoven podle Apollóna Medici. V tomto případě však byl k původní plastice při odlévání místo toulce přidán had (který na soše Apollóna Medici není). V antice existovala řada podobných zobrazení.
Bronzová socha Apollóna, levou ruku má opřenu o kmen stromu, na němž je zavěšen toulec se šípy a plazí se po něm had., Rajna 1989, č. 1099., and Odlitek je zhotoven podle Apollóna Medici z Uffizi ve Florencii (zv. Apollino, poprvé zmíněn 1704, v Uffizi od 1769). V tomto případě však byl k původní plastice při odlévání místo toulce přidán had (který na soše Apollóna Medici není). V antice existovala řada podobných zobrazení.
Sál předků - bohatá výzdoba nastěnné a nástropní malby 1725 autor František Řehoř Ignác Eckstein, apoteóza rodu Sérenyi (Chronos, Apollon, Večernice); štuky representačních interiérů 1723-5 Giovanni M. Fontana. and Hrady, zámky a tvrze 1981, s. 158-9; Bartůšek, Ant. a kol., Milotice, Státní zámek a okolí, Praha 1954