Olej na plátně (114 x 204 cm): Iris (chitón a himation) letí na duze, vztahuje levici k Alkyoné (plášť přetažený přes hlavu, znamení náboženského rituálu), která sedí v chrámu Juno (patky sloupů a část kanelovaných dříků v pozadí). Vedle Alkyoné velká kamenná nádoba s hořícím kadidlem. V průhledu vlevo je vidět pozdější epizoda: Alkyoné právě skočila z náspu na břehu moře, ale místo, aby padala dolů, se vznáší vzhůru, k rudé záři prosvítající v oblaku nad ní., Togner 1999#, s. 38-40 č. 9., and Malíř se držel velmi těsně textu Ovidiových Proměn, z něhož si vybral čtyři různé motivy. Napravo je modlící se Alkyoné v Junonině chrámu charakterizovaném iónskými sloupy a kadidlem, její neobvyklá póza a vyděšený pohled však současně odkazuje na pozdější epizodu. Modlící se Alkyoné současně spí a ve snu se jí zjevil bůh snů, Morfeus, v podobě mrtvého manžela. Před Alkyoné však na obraze nestojí Morfeus, ale Iris, kterou podle Ovidiova textu Juno poslala za Morfeem s příkazem, aby vdově šetrně sdělil, že její manžel zahynul. Další pokračování je zobrazeno nalevo, kde je v dálce zobrazen okamžik těsně předtím, než se Alkyoné proměnila v ledňáčka, opět na Junonino přání. Poselkyně Iris má v Ovidiově vyprávění důležitou roli a na obraze spojuje dva klíčové motivy. Iris levicí ukazuje na Alkyoné strachující se o manžela a pravicí ukazuje na její proměnu v ledňáčka. Mýtus o Alkyoné byl již od středověku častým námětem literárních děl, ale na obrazech se s ním setkáváme jen výjimečně (Vittore Carpaccio, 1502-1507, obrazy v londýnské National gallery a ve Philadelphia Museum of Art). Autor kroměřížského obrazu se mohl inspirovat ilustracemi k vydání Ovidiových Proměn. V Lyonském vydání z roku 1557 je zobrazena Alkyoné v Junonině chrámu a ve své ložnici, v níž se objevují stejné sloupy (Salomon 1557, k1r a k2r). To mohlo být inspirací pro začlenění těchto sloupů do kroměřížského obrazu, na němž jsou chrám a ložnice propojeny.