Studie Jan Vojtěch Sedlák v diskusi s Pražským lingvistickým kroužkem (spor o koncepci českého verše) se zabývá Jakobsonovou metodologickou pozicí v kontextu pražské strukturální estetiky, především analyzuje méně známou epizodu z dějin tohoto vědeckého sdružení. J. V. Sedlák, který jako žák J. Vlčka byl zastáncem psychologizující, intuitivistické koncepce verše, vycházející z diltheyovského "vcítění", vystoupil v roce 1930 z Pražského lingvistického kroužku, kde byl členem. Strukturalisté, zejména R. Jakobson, vedli ostrou kampaň proti svému kolegovi, který se pokusil o syntézu psychologismu a formalismu ve svých spisech Literární historie a literární věda (1929), K problému rytmu básnického (1929) a O díle básnickém (1935). Sedlák totiž polemizoval s formalistickou tezí, že básnická řeč představuje organizované násilí na jazyce, který záměrně deformuje. Tento "případ" ukazuje na metodologickou konsolidaci a institucionalizaci vědeckého spolku, který nechtěl být "parlamentem rozličných proudů", ale bojovnou radikální organizací se sceleným programem. and By the same token as his debate with the Linguistic Circle of Prague (namely the controversy over the concept of Czech verse), Sedlák's study explores Jakobson's methodological stand within the context of Prague structuralist aesthetics, while its main focus is to analyse an obscure episode in the history of this scholarly community. Hence J. V. Sedlák, a disciple of J. Vlček and advocate of the psychologising and intuitivist concept of verse based on Diltheyan "shared emotion", obviously resigned his membership of the noted circle in 1930 after he had been a target of aggressive structuralist campaign, in particular R. Jakobson, because he had attempted to synthesise psychologism and formalism in his works Literární historie a literární věda (1929) (Literary history and literary scholarship); K problému rytmu básnického (1929) (The intricacies of poetic rhythm); and O díle básnickém (1935) (On the art of poetry). Sedlák polemised there against the formalist proposition that poetic speech, being subject to deliberate deformation, represents systematic violation of the language. This "case" thus documents the process of methodological consolidation and institutionalisation of a scholarly society which endeavoured to become a radical organisation with a consolidated programme rather than "a parliament of diverse streams".