a1_Studie se zabývá specifickou součástí politické opozice proti autoritativnímu režimu Antónia Oliveiry de Salazara (1889-1970) v Portugalsku, kterou tvořili portugalští komunističtí emigranti v Československu mezi únorovým převratem v roce 1948 a takzvanou karafiátovou revolucí v Portugalsku v roce 1974. Autor na základě materiálů z portugalských a českých archivů sleduje jejich aktivity, postavení v hostitelské zemi a vazby na moskevské exilové ústředí Portugalské komunistické strany (PKS - Partido Comunista Português) v čele s Álvarem Cunhalem (1913-2005), to vše na pozadí nástinu vztahů mezi Československem a Portugalskem ve dvacátém století. Metafora komunistické Ženevy v názvu článku přitom odkazuje na pozici Prahy jako sídla řady mezinárodních organizací, ale i jako centra levicové emigrace z evropských středomořských států (Řecka, Jugoslávie, Itálie, Španělska) a dalších zemí. Přestože se Praha stala zejména bezpečnou přestupní stanicí a místem setkávání portugalských exulantů mezi Francií a Sovětským svazem, někteří členové Portugalské komunistické strany přicházeli do Československa žít na delší období. Bylo jich ovšem řádově méně než příslušníků výše uvedených národních exilových komunit, autor jejich počet v padesátých a šedesátých letech průběžně odhaduje jen na deset až dvacet. Specifickou pozornost věnuje osobnosti generála Humberta Delgada (1906-1965), který se po neúspěšné kandidatuře ve zmanipulovaných prezidentských volbách roku 1958 stal reprezentativní a integrující postavou protisalazarovské opozice, a jeho jednání s představiteli portugalských komunistů v roce 1964 v Praze., a2_Za mezník pro portugalskou komunitu v Československu považuje autor sovětskou okupaci v srpnu 1968, kterou zdejší portugalští komunisté narozdíl od exilového vedení své strany odsoudili a v jejímž důsledku se většina z nich postupně rozešla i s komunistickým hnutím. Výklad je doveden až do počátku devadesátých let, kdy se symbolem nových vztahů mezi Československem a Portugalskem stály přátelské návštěvy prezidenta Mária Soarese u jeho protějšku Václava Havla v Praze., b1_This article is discusses part of the political opposition to the authoritarian regime of António Oliveira de Salazar (1889-1970) in Portugal, which comprised Portuguese Communist emigrants to Czechoslovakia, who had come to the country between the Communist takeover in Czechoslovakia in 1948 and the ‘Carnation Revolution’ in Portugal in 1974. On the basis of records from Portuguese and Czech archives, the author traces their activity, status in the host country, and links with the exile centre of the Portuguese Communist Party in Moscow, which was led by Álvaro Cunhal (1913-2005), all against the background of relations between Czechoslovakia and Portugal in the twentieth century. The metaphor ‘Communist Geneva’ in the title of the article refers to Prague as the headquarters of a number of international organizations and also as the centre of left-wing emigration from Mediterranean countries of Europe (Greece, Yugoslavia, Italy, Spain) and elsewhere. Although Prague became mainly a safe transit point and a meeting place for Portuguese exiles between France and the Soviet Union, some members of the Portuguese Communist Party came to Czechoslovakia to live for longer periods. They were, however, far fewer in number than members of the other national exile communities in Prague; the author estimates that in the course of the 1950s and 1960s they numbered between only between ten and twenty. He pays special attention to the figure of General Humberto Delgado (1906-1965), who, after his failed candidacy in the rigged presidential elections of 1958, became the representative figure integrating the anti-Salazar opposition. The author closely considers Delgado’s negotiations with Portuguese Communist representatives in Prague in 1964., b2_The milestone for the Portuguese community in Czechoslovakia was, according to the author, the Soviet occupation in August 1968, which local Portuguese Communists, unlike the exile leadership of the Party, condemned, and in consequence most of them gradually also split with the Communist movement. The author discusses events right up to the end of the 1990s, when President Mário Soares’s (b. 1924) friendly visits to his counterpart in Prague, Václav Havel (1936-2011), came to symbolize the new relations between Czechoslovakia and Portugal., Pavel Szobi., and Obsahuje bibliografii
Text problematizuje některé navyklé způsoby vnímání represí a perzekucí v komunistickém Československu, k nimž patří implicitní ztotožňování těchto jevů s násilím vykonávaným Státní bezpečností a s politickými procesy. Autor se zasazuje za jejich komplexní pojímání, a to v různosti jejich podob a projevů, kontextů a účelů, v příbězích obětí i pachatelů, v reflexi a důsledcích pro jednání české a slovenské společnosti. Upozorňuje přitom na často zjednodušené užívání statistických údajů o počtu odsouzených za politické trestné činy, které vytváří poněkud nadsazený obraz represí v padesátých letech, vůči nimž jsou léta šedesátá až příliš samozřejmě vnímána kontrastně jako doba politického uvolnění, což je z hlediska politických justičních represí minimálně do poloviny této dekády neoprávněné. and Jaroslav Cuhra.
V obsáhlém zhodnocení recenzent konstatuje, že jde o závažnou publikaci, která bude nepochybně plnit úlohu jednoho z klíčových autoritatiních textů k československým právním dějinám v letech 1948 až 1989, a že uvedené námitky a výtky by neměly převážit nad zřejmými pozitivy knihy. Jeho kritika míří na nedefinované základní pojmy, s nimiž autoři této kolektivní monografie pracují, na problematická kritéria výběru autorského kolektivu, záměrně opomíjející starší generaci autorů, a především na v díle přítomný „delegitimizační diskurz“ ve vztahu ke komunistickému období, jehož cílem je demaskovat tehdejší režim, poukázat na jeho zvrácené aspirace a morálně ho odsoudit. Recenzent postupně charakterizuje a hodnotí jednotlivé příspěvky, mezi nimiž oceňuje zvláště konceptuální statě v prvním oddílu knihy, pojednávající o právním řádu komunistického Československa a jeho vývoji. Sám pak pléduje za sociální dějiny komunistického práva ve smyslu „žitého práva“, které dosud čekají na svého autora. and [autor recenze] Jakub Rákosník.
Autor v tomto recenzním článku představuje a porovnává tři publikace věnované uprchlickému exodu ze severního Řecka do zemí sovětského bloku v důsledku řecké občanské války v letech 1946 až 1949. Zatímco anglojazyčná kniha se soustředí na tehdejší evakuaci dětí z oblastí ohrožených válkou a má ambici zmapovat tyto události v jejich celkovém rozsahu, obě české práce se omezují na popis vln řecké dětské i dospělé imigrace do Československa a pozdějšího života uprchlíků v hostitelské zemi. Dvě prvně uvedené publikace bohatě využívají jako pramen výpovědi pamětníků, přičemž anglojazyčná publikace je pokročilejší v aplikaci nejnovějších metod orální historie a teoreticky přínosnější, nicméně česká kolektivní publikace zdařile plní záměr poskytnout dílčí, ale plastické sondy do problematiky. Samostatná práce Konstantinose Tsivose je od obou svým zaměřením i metodou značně odlišná, jedná se o faktograficky založenou historickou studii s výrazným podtextem sociálních dějin, která nepracuje s prameny orální historie., The author of this review compares and contrasts three publications on the exodus of refugees from northern Greece to the countries of the Soviet bloc in consequence of the Greek Civil War, from 1946 to 1949. Whereas the Danforth and van Boeschoten publication concentrates on the children evacuated from areas threatened by war at that time, and seeks to chart out these events to their full extent, the two Czech works limit themselves to a consideration of the wave of Greek children and adult refugees to Czechoslovak and their later life in the host country. The first two publications make extensive use of the recollections of eyewitnesses, though the publication by Danforth and van Boeschoten is more advanced in the application of the latest methods of oral history and is theoretically more useful. Nevertheless, the essay collection by Kateřina Králová, Konstantinos Tsivos, and others, whose title translates as ‘We have no tears left to cry: Greek refugees in Czechoslovakia’, achieves its aim of providing a vivid, if incomplete, picture of research on the topic. Both in its aims and in its methods the work authored by Tsivos alone is markedly different from the other two books under review. It is a historical study based on fact with a distinctive undercurrent of social history, and ignoring oral-history sources., [autor recenze] Dalibor Vácha., and Obsahuje bibliografii
Recenzent nejprve představuje ústřední postavu knihy. Karel Köcher (narozen 1934) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity, v mládí smýšlel protikomunisticky, ale v šedesátých letech se stal agentem Státní bezpečnosti a spolu s manželkou byl vyslán do Spojených států. Zde po čase získal zaměstnání analytika Ústřední zpravodajské služby (CIA), v roce 1982 byl odhalen a vrácen do Československa, kde nakonec zakotvil v Prognostickém ústavu. Publicista Vladimír Ševela tento strhující příběh zpracoval střízlivým způsobem, drží se faktů a nerozvíjí nepodložené hypotézy. Využil k tomu velmi širokou škálu archivních pramenů a vyzpovídal řadu pamětníků v Česku i Spojených státech včetně Köchera. Faktograficky neobyčejně obsažná kniha podle recenzenta vybízí k řadě otázek, například po motivaci, psychologii a volbách hlavního aktéra, mentálním generačním kontextu, po obětech jeho činnosti nebo úrovni bezpečnostních opatření v CIA za studené války., The reviewer first present the central figure of the book under review, Karel Köcher (b. 1934). A graduate of the Faculty of Mathematics and Physics at Charles University, Köcher had previously been anti-Communists in his thinking, but by the 1960s became an agent of the Czechoslovak secret police (Státní bezpečnost - StB) and, together with his wife, was sent to the United States. He found employment there at the Central Intelligence Agency (CIA), but, in 1982 was exposed and sent back to Czechoslovakia, where he eventually found work in the Forecasting Institute at the Czechoslovak Academy of Sciences. The author of the book, Vladimír Ševela, is a journalist who has dealt with this fascinating story in a sober way, sticking to the facts and avoiding any unfounded hypothesis. The book is based on a wide range of archival records and the author has also interviewed a number of eyewitnesses in the Czech Republic and the United States, including Köcher. According to the reviewer, the publication which contains an unusually large number of facts, raises many questions, for example, about Köcher´s motivation, psychology, and choices, the mentality of his generation, the victims of his work for the StB, and the level of security measures at the CIA during the Cold War., [autor recenze] Prokop Tomek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
a1_Reformní komunisté, kteří po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 odešli do exilu a začali rozvíjet svou činnost v rámci skupiny Listy (sdružené kolem bývalého ředitele Československé televize, vydavatele římského exilového dvouměsíčníku Listy a později poslance Evropského parlamentu Jiřího Pelikána), se při hledání politických spojenců proti Husákově §,,normalizaci'' snažili budovat kontakty hlavně s vlivnými představiteli západoevropské levice. Tento text ovšem sleduje jejich exilové angažmá, kterému dosud nebyla věnována pozornost - a sice rozvíjení kontaktů s čínskými komunisty, kteří byli v posrpnovém období na mezinárodních fórech hlasitými kritiky sovětského expanzionismu. Autor ukazuje, jak se toho exulanti snažili využít pro posílení svých pozic coby zahraniční socialistické opozice proti ,,normalizačnímu'' režimu. Při navazování těchto kontaktů mohli stavět na vazbách, které v Číně měl zejména Jiří Pelikán (1923-1999) z dob svého působení v Mezinárodním svazu studentstva. Jeho někdejší čínští kolegové v čele s Chu Jao-pangem (1915-1989) vystoupali během druhé půle sedmdesátých let na čelná místa ve stranické hierarchii a díky tomu se exulantům otevřely širší možnosti spolupráce. Z Číny získávali průběžné finanční příspěvky na své aktivity a Číňany naopak zajímal československý pokus o reformu státního socialismu z konce šedesátých let., a2_Autor přibližuje návštěvy vyslanců skupiny Listy do Číny, kteří své tamní partnery seznamovali s aktuálním vývojem ve střední Evropě včetně informací o disentu a opozičním hnutí. Specifickou iniciativou v rámci této spolupráce byl pokus prosadit vlastního zástupce v českém vysílání Rádia Peking - to se dočasně podařilo, ale plán ovlivňovat obsah vysílání do Československa, tak aby se mohlo stát pro posluchače ve vlasti informační alternativou k oficiálním médiím, se nezdařil a zástupci skupiny Listy působili ve vysílání jen jako jazykoví poradci., a1_Some reform Communists who went into exile after the Soviet-led military intervention in Czechoslovakia, in August 1968, began to work in the Listy group led by Jiří Pelikán (1923-1999), a former Director of Czechoslovak Television, the publisher of the Rome-based exile bimonthly Listy, and, later, a Member of the European Parliament. In the search for political allies against Husák´s regime of ''normalization'' (the return to hard-line Communist rule), they tried to establish contact mainly with influential representatives of the West European Left. This article, however, examines an area of their involvement in exile, which has previously not received attention - namely, their efforts to develop contacts with Chinese Communists who in the period after August 1968 were vociferously speaking out at international forums and criticizing Soviet expansionism. The author demonstrates how the exiles tried to take advantage of this in order to strengthen their positions as members of the foreign socialist opposition to the normalization regime. When establishing these contacts, they could build particularly upon those that Pelikán had developed in China while working in the International Union of Students. In the second half of the 1970s his erstwhile Chinese colleagues, led by Hu Yaobang (1915-1989), rose to leading positions in the Party, thus creating considerable opportunities for the exiles to work with them. From China, they received continous funding for their activities, while the Chinese were interested in the Czechoslovak attempt to reform state socialism in the late 1960s., a2_The author acquaints the reader with visits by Listy ''envoys'' to China, who acquainted their partners there with current developments in central Europe, including information about dissidents and the opposition movement. A special initiative as part of this collaboration was their attempt to get their own representatives involved in the Czech broadcasts of Radio Peking. Though they briefly succeeded in this, their plan to influence the content of transmissions to Czechoslovakia, and thereby make it an information source for listeners which would provide an alternative to state-controlled Czechoslovak mass media, ultimately came to naught: members of the Listy group worked at Radio Peking only as language advisers for the Czech broadcasts., Petr Orság., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
První sériově vyráběný elektronový mikroskop (EM) uvedla na trh firma Siemens před 80 lety v roce 1939 (obr. 1). Teprve o deset let později byl zkonstruován první EM v Československu skupinou mladých pracovníků kolem profesora Aleše Bláhy v Brně. Z tohoto nenápadného počátku vyrostla průmyslová chlouba Brna a celého státu - několik firem zde vyrábí téměř třetinu světové produkce EM. Přitom se nejedná o zanedbatelné odvětví "high-tech" průmyslu, neboť představuje trh o velikosti asi 3,2 miliardy dolarů za rok a v příštích letech má růst více než 7% tempem - především díky poptávce rozvíjejícího se nanotechnologického průmyslu., Jan Valenta., and Obsahuje bibliografické odkazy
V obsáhlé recenzi autorka přibližuje hlavní zjištění, k nimž dospěl Jakub Rákosník ve své monografii, a přisuzuje jí celkově vysokou úroveň a výrazný přínos k odbornému zpracování tématu. Oceňuje na ní zejména komplexní přístup, promyšlenou konceptualizaci, vyloženou v rozsáhlém teoretickém úvodu a důsledně verifikovanou ve vlastním výkladu, výrazné propojení historické a právnické erudice, permanentní snahu o mezinárodní komparaci československé problematiky, smysl pro postižení kontinuity historických jevů, efektivní využití statistických údajů a celkově přehledný a srozumitelný způsob výkladu., In this long review of a work whose title translates as ‘The Sovietization of the Welfare State: People’s Democracy and Social Rights in Czechoslovakia, 1945–60’, the reviewer discusses the main points of this new monograph. On the whole she assesses it highly as a considerable contribution to our understanding of the subject. She praises in particular the comprehensive approach, the thoughtful conceptualization laid out in a long theoretical introduction and thoroughly tested in the author’s own interpretation, as well as his considerable linking of historical and legal knowledge, his continuous efforts to see the Czechoslovak question in an internationally comparative perspective, a keen sense of the continuity of historical phenomena, the effective use of statistics, and an overall clear, comprehensible method of interpretation., and [autor recenze] Lenka Kalinová.