Autor přítomné úvahy ukazuje na význam městských a venkovských kulturních areálů jako zrcadlo synchronie a diachronie konfliktních principů odhalujících prostupování minulosti a přítomnosti. Tato situace je demonstrována na materiálu díla českého romanopisce F. X. Svobody, zvláště na jeho románech líčících městské prostředí Prahy na sklonku 19. století, a v kulturním areálu západní Moravy, kde se narodili vůdčí čeští básníci 20. století ve vesnicích nebo provinčních městech realizujících obraz této krajiny. Specifickým rysem tohoto kulturního areálu je potenciál syntetizovat často protikladnou poetiku, např. katolickou a avantgardní. and The author of the present reflection demonstrates the significance of the urban and rural cultural areas as a mirror of synchrony and diachrony as conflicting principles revealing the permeation of the past and the present. This situation is being demonstrated on the material of the work of the Czech novelist F. X. Svoboda, especially on his novels depicting the urban environment of Prague towards the end of the 19th century and on the cultural area of West Moravia where the leading Czech 20th-century poets were born in villages or province towns realizing the image of this landscape. The specific feature of this cultural area is a potential to synthetize often contradictory poetics, e. g. Catholic and avant-garde.
Příspěvěk se zabývá možností porovnání poetiky dvou spisovatelek – Daniely Hodrové a Svetlany Velmarové-Jankovićové. Literární dílo české i srbské spisovatelky je založeno převážně na zobrazování prostoru rodného města, přičemž jejich výrazové prostředky nesou jistou podobnost – prolínání subjektivních vzpomínek s kolektivní historií. Styčné plochy mezi oběma spisovatelkami můžeme vidět v jejich zájmu o budovy, památníky či různé kulturní památky určitého města. Obě literátky reflektují své rodné město, což lze vyčíst z jejich prózy. Komparaci literárních témat a poetiky obou autorek lze demonstrovat na trilogii Hodrové, symbolicky nazvané Trýznivé město (jež obsahuje romány Podobojí, Kukly, Théta), doplněné esejistickou prózou Město vidím, u Svetlany Velmarové-Jankovićové se jedná o díla Dorćol, Vračar a román Lagum (Žalář). and The study analyzes the possibility of comparing the poetics of two writers – Daniela Hodrová and Svetlana VelmarJanković. The literary work of Czech and Serbian writer is mainly based on presenting the space of their hometown which they both do in a similar manner – by interweaving their personal memories with collective history. Contact points between the two authors are to be seen in their interest in buildings, monuments and other cultural city sights. Both writers reflect their hometown in themselves which could be read in their prose. The comparison of their interests and poetics could be conducted on Hodrová's trilogy symbolically named as The Tormented city (which contains the novels The Kingdom of Souls, Cocoons and Theta), supplemented with the book of essays I see the city, and Velmar-Janković's documentary prose Dorćol, Vračar and novel The Dungeon.