Příspěvěk se zabývá možností porovnání poetiky dvou spisovatelek – Daniely Hodrové a Svetlany Velmarové-Jankovićové. Literární dílo české i srbské spisovatelky je založeno převážně na zobrazování prostoru rodného města, přičemž jejich výrazové prostředky nesou jistou podobnost – prolínání subjektivních vzpomínek s kolektivní historií. Styčné plochy mezi oběma spisovatelkami můžeme vidět v jejich zájmu o budovy, památníky či různé kulturní památky určitého města. Obě literátky reflektují své rodné město, což lze vyčíst z jejich prózy. Komparaci literárních témat a poetiky obou autorek lze demonstrovat na trilogii Hodrové, symbolicky nazvané Trýznivé město (jež obsahuje romány Podobojí, Kukly, Théta), doplněné esejistickou prózou Město vidím, u Svetlany Velmarové-Jankovićové se jedná o díla Dorćol, Vračar a román Lagum (Žalář). and The study analyzes the possibility of comparing the poetics of two writers – Daniela Hodrová and Svetlana VelmarJanković. The literary work of Czech and Serbian writer is mainly based on presenting the space of their hometown which they both do in a similar manner – by interweaving their personal memories with collective history. Contact points between the two authors are to be seen in their interest in buildings, monuments and other cultural city sights. Both writers reflect their hometown in themselves which could be read in their prose. The comparison of their interests and poetics could be conducted on Hodrová's trilogy symbolically named as The Tormented city (which contains the novels The Kingdom of Souls, Cocoons and Theta), supplemented with the book of essays I see the city, and Velmar-Janković's documentary prose Dorćol, Vračar and novel The Dungeon.