Autorka se ve své práci věnuje umělecké činnosti divadelního režiséra Karla Nováka (1916–1968), jehož tvorba zůstala neprávem opomenuta v kontextu tvorby režisérů 50. a 60. let 20. století v Československu (např. O. Krejča, A. Radok nebo O. Ornest). Podobně jako mnozí další režiséři totalitního období byl také Karel Novák několikrát odsunut do oblastních divadel, v nichž však i přes cenzurní zásahy a restrikce prosazoval náročnou dramaturgii a inscenoval velká básnická podobenství postavená na hereckých výkonech (např. B. Bohdanová, I. Racek). Ve své režijní tvorbě se profiloval dvěma výraznými směry umělecké výpovědi: básnickými dramaty silných příběhů a společensko-kritickými satirickými vyjádřeními k současnosti. Jeho působení uzavírá v 60. letech významná éra v Divadle E. F. Buriana. ,The monograph is concerned with theatre career of Karel Novák (1916–1968), a director, who has been unjustly overshadowed by other directors of his generation (1950s and 1960s, Czechoslovakia), such as Otomar Krejča, Alfréd Radok and Ota Ornest. While being forced to move to regional theatres by Communist regime several times, and despite censorship and various restrictions, he nevertheless succeeded in launching demanding and ambitious productions in a form of poetic allegories, depending largely on a number of accomplished actors he collaborated with frequently (Blanka Bohdanová, Ilja Racek, etc.). His dramaturgy concerns two main thematic strands: powerful stories narrated by poetic means, and up-to-date social satires. The final stage of Novák's professional career covers his employment in E. F. Burian Theatre in the 1960s.
Kniha mapuje divadelní život v Mikulově od doby, kdy panství získal rod Dietrichsteinů, až do začátku druhé světové války. Ve svých hlavních částech se zabývá zámeckou divadelní kulturou, školským divadlem, kočovnými společnostmi, které do města přijížděly a v neposlední řadě také zrodem měšťanské kultury. ,The thesis presented here maps the theater scene in Mikulov from the time when the estate was acquired by the Dietrichstein family until the beginning of the Second World War. It addresses primarily theater culture, school theater, roving companies that periodically visited, and lastly, the birth of bourgeois culture.
Kniha s názvem Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou sestává z deseti rozhovorů s předním českým teatrologem, historikem, dramaturgem a pedagogem Bořivojem Srbou (1931‒2014). Tyto rozhovory odvysílal v roce 2000 Český rozhlas Brno pod názvem Divadlo, můj osud. Bořivoj Srba působil v 50. letech jako dramaturg Divadla bratří Mrštíků, v 60. letech měl jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla zásadní podíl na vytvoření linie politického divadla inspirovaného B. Brechtem a byl rovněž jedním ze zakladatelů Divadla Husa na provázku. Cílem publikovaných rozhovorů je nejen připomenout Srbovy vzpomínky na vlastní tvůrčí období v brněnských divadlech, ale také jeho uvažování o divadle, kterému se po celý život věnoval ve svých historických a teoretických publikacích (především období české meziválečné divadelní avantgardy a divadlo v období 2. světové války) a o němž přednášel na akademické půdě (FF MU, DiFa JAMU). Vydané rozhovory jsou doplněny vzpomínkovými texty vybraných přátel a Srbových studentů (Miloš Štědroň, Andrea Jochmanová, Veronika Valentová), které pomáhají dotvářet představu o významu osobnosti tohoto teatrologa. Bořivoj Srba se počátkem 90. let výrazně zasloužil o obnovení samostatného pracoviště pro výuku oboru divadelní vědy na Filozofické fakultě MU – Ústavu divadelní a filmové vědy, jejž poté v letech 1993‒2000 vedl. ,The book entitled Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou [Theatre, My Destiny. Encounters with Bořivoj Srba.] consists of ten interviews with the important Czech theatrologist, historian, dramaturge, and pedagogue Bořivoj Srba (1931˗2014). These interviews were broadcast under the title Divadlo, můj osud [Theater, My Destiny.] by the radio station Český rozhlas Brno in 2000. In the 1950s, Bořivoj Srba worked as a dramaturge for the Mrštík Brothers Theatre, in the 1960s, he was chief dramaturge for the National Theatre Brno, and he was greatly responsible for the theatre's performances of political drama inspired by B. Brecht. He also co-founded the Goose on a String Theatre. The published interviews aim not only to resurrect the memories of one of Brno's most prolific theatre-makers on his own creative era in Brno theatres, but also to introduce his thoughts on theatre, which he elaborated in his historical and theoretical publications (focusing mainly on the theatre of the Czech interwar avant-gardes and theatrical activities during the Second World War) and his lectures on academic institutions (the Faculty of Arts of Masaryk University and the Faculty of Theatre of the Janáček Academy of Music and Performing Arts). The published interviews are supplemented with the memories of selected friends and students of Srba (Miloš Štědroň, Andrea Jochmanová, Veronika Valentová),which help us to fully understand the significance of this theatrologist. At the beginning of the 1990s, he significantly contributed to the restoration of an independent department of theatre studies at the Faculty of Arts of Masaryk University. This was the Department of Theatre and Film Studies, which he headed between 1993 and 2000.
Práce se zabývá tradičním indickým herectvím. Zaměřuje se na specifickou formu komunikace herce s divákem – na komunikaci prostřednictvím muder, jež jsou zpravidla charakterizovány jako symbolické pozice rukou. Hlavním cílem práce bylo pojednat o tom, na jakých principech se vyjadřování prostřednictvím muder v performančních aktivitách Indie zakládá. V práci je prověřována teze, že v případě muder jde o komunikaci mezi jevištěm a hledištěm prostřednictvím svébytného jazykového systému, který je schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku i emoci. Výsledky výzkumu v této oblasti jsou založeny na staroindické i novodobé divadelní literatuře v sanskrktu, angličtině, případně francouzštině, především na poetikách a hereckých manuálech, a na současné praxi tradičního indického divadla či tanečních forem, kterou autorka zkoumala v rámci výzkumné cesty po Indii – ponejvíce praxi kéralských divadelních aktivit, zejména divadla kúdijáttam a kathakali. Symbolická pozice rukou, mudra, je komunikační nástroj svébytného jazykového systému, který je údajně schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku či emoci. Autorka představuje vyjadřovací principy tohoto tajemného jazyka. ,The book entitled "Hastabhinaya: Hand gestures in traditional theatre art of India" deals with traditional Indian acting style, particularly with hand gestures. Its focus lies in a specific form of actor-spectator communication – the communication carried out with by means of mudras, or symbolic hand positions. The aim of the book consists in defining of the principles of this mode of communication within performance activities of India. The book also verifies the proposition that mudras create autonomous language system by which every single thought or emotion can be expressed. The research is based on ancient and also contemporary theatre literature in Sanskrit, English or French, most of all on poetics and acting manuals, and on contemporary practice of traditional theatre or dance in India. The most important sources of the research were the kootiyattam and kathakali theatre.