Předmětem stati je výtvarná a slovesná tvorba Pavla Brázdy, svébytně rozvíjejícího poselství rodiny bratří Čapků, z níž pochází. V jeho sociálně laděných ("hoministických") obrazech z padesátých let lze nalézt paralely s dílem Dostojevského i Charmse. Jeho katastrofická plátna korespondují se známými romány Jevgenije Zamjatina či George Orwella. Podnětem analýzy Brázdova celoživotního nekonformního díla je jeho pozoruhodná monografie (Brázda. Pavel Brázda - Přemysl Arátor a kol. Praha, Argo 2006, 212+282 s.), o vlastní tvorbě, v níž se pod maskou ironického komentátora skrývá básník a filozof, glosující výtvarnou zkratkou peripetie světa, v němž žije. and The subject of the paper is the visual and verbal art made by Pavel Brázda - an original successor of the wellknown Čapek family whose member he is. The poetics of his socially tuned ("hoministic") pictures going back to the 1950s shows parrallels with Dostoevsky's and Kharm's poetics. His figurative catastrophic pictures are very close to the very famous novels by E. Zamyatin or George Orwell. The stimulus for the analysis of Brázda's lifelong nonconformist work is the unusual monograph (Brázda. Pavel Brázda - Přemysl Arátor et al., Prague, Argo 2006, 212+282 pp.) written by himself where traces a poet and philosopher hidden under the mask of an ironic commentator glossing peripeties of the world he has been living in can be found.