Materiálovou bázou predmetného výskumu bola selektívne reprezentatívna vzorka relevantných európskych i mimoeurópskych, ako aj slovenských naratívov a ich fikčných – umeleckých podôb, ktoré sme skúmali cez prizmu motívov, ktoré v moderne možno považovať za významovo nosné. O takto konštituovanej metóde možno hovoriť aj ako o dekonštruktivistickej porovnávacej metóde. Zdôrazňuje sa tým vágnosť umelo vytvorených, čisto mechanicky používaných "obrazov", ale aj zaužívaných vedeckých pojmov a techník. Ide o rekontextualizáciu na základe typologických (aj genetických) súvislostí. and The material basis of the research in question was a selectively representative sample of relevant European, non-European and Slovak narratives and their fictional- artistic forms, which were re¬searched through the prism of motives, which can be seen as meaning- bearing in modernism. We can speak about a method constituted in this way also as deconstructivist comparative method. It stresses the vagueness of artificially created, purely mechanically used "images", but also established scientific terms and techniques. We can describe it as the recontextualization based on typological (and genetic) context.
Děti představují důležitou součást lidské společnosti, byť jejich hlasy se z dávné minulosti ozývají jen zřídka. V této monografii autorka odkrývá a rekonstruuje svět dětí římských občanů v období římského císařství. Zabývá se strukturou a společenským rámcem života dítěte v rodině a společnosti římské říše a jejich proměnami v čase, zejména potom problematikou násilí a smrti v životě dětí. Analyzuje setkání dětí s násilím a smrtí, zkoumá roli dítěte jako oběti v mezních situacích (při střetu s násilím či smrtí) i jako aktivního činitele, který sám může překračovat společenské normy a dopouštět se násilí či jiné formy trestné činnosti, nebo se musí vypořádávat se smrtí – vlastní i svých blízkých. ,Children are an important part of human society, although they are rarely heard from the distant past. This monograph explores and reconstructs the world of the Roman citizens' children and the structure and social framework of the child's life in the family and society of the Roman Empire, especially the issues of violence and death in the children's lives. It analyses children's encounters with violence and death, examining the role of the child as a victim in extreme situations (when confronted with violence or death) and as an active agent who may transgress social norms and commit violence or other forms of crime, or who must deal with death, one's own and that of the loved ones.