V osobní vzpomínce [1] na Bohuslava Hostinského, profesora Masarykovy univerzity a významného teoretického fyzika a matematika, naznačil její autor Čestmír Šimáně, mj. s odkazem na Nelsonovu práci [5], možnost, že prof. Hostinský, aniž sám byl příznivcem kvantové fyziky, mohl na základě svých vlastních výzkumů v oblasti mechanických kmitů intuitivně směovat k některým jejím výsledkům. Můžeme zjistit, zda tomu tak opravdu bylo nebo zda je to alespoň pravděpodobné? Tento příspěvek, přednesený též na semináři pořádaném letos k poctě Bohuslava Hostinského na Masarykově univerzitě v Brně [2], se pokouší najít možné souvislosti a odpovědi., Jana Musilová., and Obsahuje bibliografii
Příspěvek poukazuje na příčiny nepřehlédnutelného poklesu kvality českého fyzikálního vzdělávání, který se projevuje mj. i rostoucí neúspěšností v univerzitním bakalářském studiu fyziky hned v prvním semestru. Vedle právem kritizovaných Rámcových vzdělávacích programů (RVP), podstatně redukujících rozsah výuky fyziky, označuje za jednu z nich úroveň současných gymnaziálních učebnic vydávaných již čtvrt století v prakticky nezměněné - a v posledních reedicích spíše ještě ochuzené - podobě. Na podrobnějším komentáři některých fyzikálně-didaktických nedostatků [15, 16] potom konkrétně dokládá, že takové učební texty sotva mohou podporovat učitele ve výkladu preferujícím fyzikální správnost a rozvíjejícím fyzikální myšlení jejich svěřenců. Studentům pak těžko mohou být vhodnou studijní pomůckou, natož je přivést k zájmu o porozumění fyzikálním jevům a fyziku samotnou., Jana Musilová, Aleš Lacina., and Obsahuje bibliografické odkazy
The aim of this study was to characterize karyotypes of central European spiders of the genera Arctosa, Tricca, and Xerolycosa (Lycosidae) with respect to the diploid chromosome number, chromosome morphology, and sex chromosomes. Karyotype data are reported for eleven species, six of them for the first time. For selected species the pattern in the distributions of the constitutive heterochromatin and the nucleolar organizer regions (NORs) was determined. The silver staining technique for detecting NORs of lycosid spiders was standardized. The male karyotype consisted of 2n = 28 (Arctosa and Tricca) or 2n = 22 (Xerolycosa) acrocentric chromosomes. The sex chromosome system was X1X20 in all species. The sex chromosomes of T. lutetiana and X. nemoralis showed unusual behaviour during late diplotene, namely temporary extension due to decondensation. C-banding technique revealed a small amount of constitutive heterochromatin at the centromeric region of the chromosomes. Two pairs of autosomes bore terminal NORs. Differences in karyotypes among Arctosa species indicate that the evolution of the karyotype in this genus involved autosome translocations and size changes in the sex chromosomes. Based on published results and those recorded in this study it is suggested that the ancestral male karyotype of the superfamily Lycosoidea consisted of 28 acrocentric chromosomes. and Petr DOLEJŠ, Tereza KOŘÍNKOVÁ, Jana MUSILOVÁ, Věra OPATOVÁ, Lenka KUBCOVÁ, Jan BUCHAR, Jiří KRÁL.
Na příkladu z oblasti speciální teorie relativity ukazuje příspěvek přirozený vztah aparátu lineární algebry k fyzikálním teoriím. Předkládá elementární postup při odvození tzv. speciální Lorentzovy transformace na úrovni vstupního kursu obecné fyziky v univerzitním studiu fyzikálních, resp. technických oborů a ukazuje, že k tomu zcela stačí pochopení pojmu lineárního zobrazení a zvládnutí rutinních maticových operací. Na problémech souvisejících s pojmy současnosti a soumístnosti, tzv. kontrakce délek a dilatace času ukazuje efektivnost přímé aplikace Lorentzovy transformace oproti obvyklým, takzvaně "názorným" úvahám, které je nevyužívají., This paper shows a natural connection of linear algebra to physics theories on an example of the special theory of relativity. An elementary derivation of the special Lorentz transformation is presented, at the level of a first year university course on general physics, and it is shown that, for such a derivation, understanding of the concept of linear mapping and elementary matrix operations is fully sufficient. The paper also shows an advantage of the application of Lorentz transformation to the problems of length contraction and time dilation, compared to the more usual, supposedly "illustrative" explanations., Jana Musilová,., and Obsahuje bibliografické odkazy
Už žáci vyšších tříd základní školy vědí, co je Avogadrova knstanta. Méně se však ví, že její hodnota je v dnešní době známa s obrovskou přesností pouhých čtyř až pěti miliontin procenta [1, 2, 3]. Ještě méně je známo, že ji takto přesně lze určit fakticky přímo - z měření hustooty a rozměru základní buňky (mřížkového parametru) vhodné krystalické látky, konkrétně křemíku. Nejméně taková musí proto být přesnost měření mřížkového parametru. Pomocí současných rentgenografických metod využívajících synchrotronového záření a špičkových přístrojů jí skutečně lze nejen dosáhnout, ale ještě o dva řády překonat. Co však je zcela neuvěřitelné, je přesnost několika desetitisícin procenta, jíž se při měření mřížkových parametrů dosahovalo již v šedesátých letech minulého století, v době obyčejných rentgenek, záznamu na fotografický film a bez jakékoli výpočetní techniky včetně kalkulaček! Zásluhu na tom mají grafické a výpočetní metody, které zdánlvě jednoduchým, ale takřka geniálně promyšleným způsobem zdokonalil tehdy doktor Martin Černohorský, který v té době vedl laboratoř v Ústavu fyziky kovů Československé akademie věd. Pomocí nich dosáhl lepší přesnosti měření mřížkových parametrů krystalických látek než přední světové laboratoře. O těchto metodách stručně pojednává předkládaný příspěvek, věnovaný prof. RNDr. Martinu Černohorskému, CSc., k jeho významnému žvotnímu jubileu., Jana Musilová., and Obsahuje seznam literatury
V době rozvoje atraktivních fyzikálních disciplín, jako jsou například teorie strun, studium nanostruktur či moderní astrofyzika na jedné straně, a současně rostoucí neobliby fyziky u žáků základních škol a gymnazistů na straně druhé, se problémy newtonovské mechaniky mohou zdát zcela neúčinným prostředkem pro upoutání zájmu mládeže o fyziku. Cílem tohoto článku je uvedené tvrzení pomocí několika jednoduchých gymnaziálních úloh oslabit a pokusit se ukázat, že i standardní učebnicové problémy mohou být zajímavé a inspirativní. Dokladem toho, že klasická newtonovská mechanika může být i v současnosti zdrojem poučení a disciplínou jako stvořenou pro „broušení fyzikálního rozumu“, jsou studie [1]-[5] profesora Černohorského zaměřené na problematiku Newtonových zákonů., Jana Musilová, Lenka Czudková., and Obsahuje seznam literatury
Didaktika je teoretická disciplína, která se zabývá vzděláváním, formami, postupy a cíli vyučování. Stručně řečeno, je to teorie vyučování. Didaktika fyziky je tedy nepochybně teorií vyučování fyzice. Návodům "jak učit fyziku", tj. jak přistupovat k výkladu daného fyzikálního tématu či konkrétního problému, musí předcházet zásadní požadavek fyzikální správnosti. Ten není v didaktických textech nikdy explicitně uváděn. Proč taky? Je přece tak samozřejmý, že zmínka o něm by mohla působit až urážlivě. Praxe však ukazuje, že výukové a didaktické texty mohou mít k fyzikální správnosti i dost daleko. Jedním z doslova vousatých problémů, k nimž se tato negativní charakteristika hodí, je jednoduchý problém z mechaniky - řešení pohybu matematického kyvadla, jak uvidíme v tomto článku., Jana Musilová., and Obsahuje bibliografii
Lom, ohyb a odraz světla jsou jevy, s nimiž se potkáváme denně. Pochopit je však nemusí být zejména pro laiky jednoduché, přestože se jedná o téma, které je součástí školní výuky. Zákonitosti šíření světla ovšem plynou velmi jednoduše z několika základních principů optiky a dají se také velice názorně demonstrovat. V tomto příspěvku se jim věnujeme poněkud netradičním způsobem, od výkladu velmi jednoduchého a pochopitelného až po nečekanou aplikaci doládající, že zakřivení trajektorie tělesa v gravitačním poli má vlastně stejný původ jako lom či ohyb světla. and Tomáš Tyc, Jana Musilová.