Podle zřizovacích smluv se občané Evropské unie těší diplomatické a konzulární ochraně zastupitelských úřadů jiných členských států v nečlenských státech, kde chybí zastupitelský úřad jejich domovského
státu. Po dvaceti letech se nicméně ukazuje, že související spolupráce se omezuje na konzulární pomoc. Diplomatické působení ve prospěch občanů jiných členských států je vzácné. Jejich diplomatická ochrana zcela chybí. Při nich lze totiž stěží spolupracovat jak kvůli slabosti nadnárodního občanství ve srovnání se státní příslušností, tak kvůli jejich poskytování na základě uvážení. Členské státy roky zanedbávaly oznámení a ozřejmění této jedinečné mnohostranné spolupráce nečlenským státům. Nynější snaha
vytvořit podrobná pravidla konzulární spolupráce prostřednictvím směrnice naráží na skutečnost, že mnohé členské státy (včetně Česka) nemají právní rámec pro mnohé druhy konzulární pomoci vlastním občanům. Členské státy také obtížně nacházejí shodu ohledně role Evropské unie.Meze integrace se ostatně odrážejí v zachování diplomatických styků mezi členskými státy samotnými a v pokračování konzulární pomoci vlastním občanům pohybujícím se v Evropské unii. and According to the founding treaties, citizens of the European Union enjoy diplomatic and consular protection by missions of other member states in non-member states where a mission of their home state is absenting. Twenty years later, however, it is obvious that related cooperation is restricted to consular assistance.Diplomatic interventions in favour of nationals of the other member states are rare. Their diplomatic protection is missing absolutely. It is hard to cooperate in these activities due to weakness of supranational citizenship if compared with nationality and due their
discretionary nature. The member states failed for years to notify and clarify this specific multilateral cooperation to non-member states. Recent effort to set detailed rules of consular cooperation with a directive encounters lack of legislation addressing many types of consular assistance to their own
nationals in many member states (included Czechia). The member states also hardly find consensus on the role of the European Union. The limits of integration are reflected in retention of diplomatic relations among the member states and in continuation of consular assistance to their own nationals moving within the European Union.
Léčitelství představují nejrůznější zdravotnické zákroky od hraniční medicíny (balneologie, psychosomatická medicína, psychoterapie), přes klasickou alternativní medicínu (homeopatie) a etnickou medicínu (tradiční čínská medicína, ajurvéda) až ke zjevnému šarlatánství. Léčitelství je sporné. Již terminologie se odlišuje, zastánci a přívrženci upřednostňují nazývat tyto praktiky jako komplementární a alternativní medicínu, zatímco skeptici odmítají v této souvislosti mluvit o medicíně kvůli neúčinnosti a škodlivosti léčitelských praktik. Někteří pacienti, kterým nepomohla medicína, zoufale hledají léčbu pro svá onemocnění. Další léčitelství upřednostňují kvůli nedostatkům medicíny. Tento text zkoumá přístupy českého práva k řadě aspektů tohoto jevu: provádění léčitelství laiky a lékaři, obchod léčitelských výrobků, propagace léčitelství a postihování nebezpečných praktik. Česká společnost se ve svých postojích vůči léčitelství rozchází. Politici se tak vyhýbají jeho regulaci. Zákony, administrativní praxe a judikatura přistupují vůči léčitelství rozmanitě, právní úprava pak není zřetelná. Profesní komunita se potýká se sklonem lékařů praktikovat léčitelství. Jednotlivé země léčitelství upravují směsí tolerance, restrikce a akceptace, což odráží odlišné postoje jejich obyvatel a politiků. Evropská a světová politická integrace zvyšuje toleranci a akceptaci. Mezinárodně uvolněný obchod zbožím a službami včetně neomezované mobility pacientů snižuje účinnost omezení. Tento text tak navrhuje částečné uznání tohoto jevu pomocí svébytného právního rámce licencování a kontroly. Léčitelství nejde bez závažných vedlejších účinků vykořenit v pluralitní společnosti, ve které se respektují osobní svobody. Postihování léčitelství je tak žádoucí jenom v nejvážnějších případech újmy a zneužití. Stát by nicméně zároveň měl upřednostňovat medicínu založenou na vědeckých poznatcích, protože většina léčitelských praktik postrádá doklady své účinnosti. and Numerous medicinal practices from borderline medicine (balneology, psychosomatic medicine, psychotherapy) through classic alternative medicine (homeopathy) and ethnic medicine (traditional Chinese medicine, Ayurveda) to manifest quackery are counted to natural healing. This phenomenon is controversial. Divergent terminology reveals it, if supporters and sympathisers prefer to label these practices as complementary and alternative medicine, while sceptics reject the substantive highlighting inefficacy and dangerousness. Some patients left unassisted with medicine desperately seek treatment for their diseases. Other ones prefer it because shortcomings of medicine. The paper analyses rules of Czech law towards various aspects of natural healing: practicing by laymen and physicians, trade in related products, propagation, and sanctioning of dangerous practices. Czech society has divergent attitudes towards natural healing. Politicians thus avoid address it. Inconsistencies can be identified in laws and in practice of administrative authorities and in case-law of courts. Professional community tackles with resort of many physicians to practices of natural healing. Generally, countries mix tolerance, restriction and acceptance, while reflecting different attitudes of their population and politicians towards natural healing. European and global political integration increases tolerance and acceptation. Liberalized international trade in goods and services including unhindered patient mobility reduces effectiveness of restrictions. The paper thus suggests partial recognition with specific legal framework for licencing and control. Natural healing cannot be eradicated without serious side effects in plural society in which individual freedoms are respected. Restrictions are feasible only in serious cases of damages and misuse. Nevertheless, evidence-based medicine shall also be adequately preferred by the government due to lack of evidence for efficacy of most healing practices.
Organization and public financing of health care is task and competence of the member states. However, economic integration cannot spare it entirely. Financing of urgent treatment of tourists is based on coordination of reimbursement among competent institutions. The Court of Justice established right of patients for public reimbursement of treatment intentionally found in other member states with domestic rates with broad interpretation of basic economic freedoms, albeit measures for cost-containment justify restrictions. The Directive on the application of patients’ rights in cross-border healthcare brings clarification. The Czech Republic has implemented the directive benevolently within short delay. There is no fear of outflow of public money to other member states due to economic, social and linguistic reasons and for absent litigation of patients as clients of public health insurance funds. Opportunity to require prior authorization with reimbursement was thus not used. Increasing complexity of public financing of Czech healthcare is revealed. It is unclear whether rates of reimbursement are fair and regulated prices are feasible. Recognition of pharmaceutical prescriptions and reimbursement of cross-border purchase of pharmaceuticals is also required.
Příspěvek se vypořádává s častými výzvami, aby se Evropská unie kvůli dluhové aměnové krizi urychleně přeměnila na federaci. Provádí se proto srovnávání se Spojenými státy americkými jako modelovou federací. Pečlivé zkoumání klíčových rysů amerického federalismu se zaměřením na působení v ekonomické a sociální oblasti ukazuje, že rozdíly jsou zásadní a vytvářely se dlouhodobě. Evropská unie spojuje vesměs jazykově vymezené národní státy, Spojené státy americké vytvořil jeden národ užívající společný jazyk. Spojené státy byly od počátku spolkovým státem, který prosazoval své právo pomocí vlastních úřadů, soudů a ozbrojených sil. Přímé a při střetu se státním právem přednostní uplatnění federálního
práva je samozřejmostí.Američané jsou na prvním místě občané Spojených států.Americká federální moc má jednotnou zahraniční politiku a obranu, určuje sociální politiku a za těmito účely má dostatečný rozpočet napájený federálními daněmi. Evropská unie je ve všech uvedených záležitostech méně soudržná a pro její rychlou proměnu na Spojené státy evropské nejsou společenské, ekonomické ani politické předpoklady. Součástí amerického federalismu nicméně není pomoc zadluženým státům. and This contribution reflects with frequent suggestions to resolve the ongoing debt and currency crisis in the European Union by quick transformation into federation. It takes the United States of America as a model of such a federation.Careful analysis of crucial aspects of American federalism
with special attention to economic and social competences shows that differences are crucial and that this model has developed within lengthy period of time. The European Union connects states based on linguistically defined nations. The United States of America have been established by one nation with shared language. The United States,since their beginnings, form federal government which enforces its law with own administration, judiciary and armed forces. Direct application of federal law is a matter of principle.Americans are firstly citizens of the United States.Federal government has single foreign policy and defense. It decides on social policy. It administers adequate budget based on federal taxes. The European Union is less integrated in all mentioned aspects. It cannot be easily transformed into the United States of Europe due to social, economic and political reasons. Finally, bail-out of indebted states is not a feature of American federalism.