The aim of our study was to evaluate potential differences in the concentration of biochemical markers of endothelial dysfunction between essential hypertension, endocrine hypertension (pheochromocytoma, primary hyperaldosteronism) and control healthy group and to assess a potential relationship between these markers of endothelial dysfunction and
vasopressor substances overproduced in endocrine hypertension. We have investigated 21 patients with moderate essential hypertension, 29 patients with primary hyperaldosteronism, 24 subjects with pheochromocytoma and 26 healthy volunteers. Following parameters of endothelial dysfunction were measured, von Willebrand factor (vWf),
plasminogen activator (t-PA) and E-selectin (E-sel). Clinical blood pressure was measured according to the European Society of Hypertension recommendations. We found significantly higher levels of the von Willebrand factor in patients with essential hypertension in comparison with a control group (114±20 IU/dl vs 90±47 IU/dl; P=0.04) and patients with primary hyperaldosteronism (114±20 IU/dl vs 99±11 IU/dl; P=0.01). Patients with endocrine hypertension revealed increased levels of vWF compared to the control group, but these differences did not reach statistical significance. Levels of t-PA were increased in patients with pheochromocytoma in comparison with the control group (4.6±1.9 ng/ml vs 3.4±0.9 ng/ml; P=0.01) and with primary hyperaldosteronism (4.6±1.9 ng/ml vs 3.4±1.1 ng/ml; P<0.01). In case of E-selectin we found lower levels in patients with pheochromocytoma in comparison with other
groups, but they differed significantly only with primary hyperaldosteronism (40.2±15.0 ng/ml vs 51.3±23.0 ng/ml; P=0.05). Our study did not reveal any convincing evidence of differences in the levels of biochemical markers of endothelial dysfunction between essential and endocrine hypertension. No correlation between the biochemical markers of endothelial dysfunction and vasopressor substances activated in endocrine hypertension was found.
The influence of steroid hormones on plasma lipids and lipoproteins was confirmed by many studies. On the other hand, the effect of plasma lipids on metabolism of steroid hormones has so far not been examined. The objective of this research project was to determine (1) the levels of cortisol, testosterone, estradiol, dehydroepiandrosterone (DHEA), its sulfate (DHEAS), 7-hydroxylated DHEA, and SHBG in men suffering from mixed hyperlipidemia (HPL) (n=23, age 46.1±7.9 years) in comparison with healthy male volunteers (n=17, age 45.1±15.6 years); (2) whether therapy with fenofibrate influences the levels of the above mentioned steroids and SHBG; (3) what are the correlations between lipids and steroids in healthy males and HPL patients before and after therapy. Compared to controls, untreated patients had significantly higher estradiol and free testosterone index (IFT) levels (p<0.0003 and p<0.02, respectively) and significantly lower SHBG (p<0.02). Due to fenofibrate therapy, a significant decrease of TC, TG, and DHEA levels occurred (mean decrease: 14 %, 52 % and 21 %, respectively). Triglycerides correlated negatively with testosterone and SHBG in healthy subjects. HDL-C
correlated positively and consequently, atherogenic index correlated negatively with 7-hydroxylated epimers of DHEAin treated patients. This is the first study dealing with the influence of fenofibrate administration on the steroid levels. Taking together, the most important is the finding of decrease DHEA levels after fenofibrate therapy. It could be explained, at least in part, by the effect of the fenofibrateon on the biosynthesis of DHEA and its regulation.
Tato doporučení vycházejí z publikace Prevence kardiovaskulárních onemocnění v dospělém věku, vydané roku 2005, která byla výsledkem konsenzu českých odborných společností, a jsou s nimi v souladu ve způsobu odhadu výše individuálního rizika úmrtí na kardiovaskulární onemocnění (KVO) podle tabulek SCORE. Berou ohled na nejnovější poznatky z oblasti patofyziologie dyslipidemií (DLP), především pak na výsledky nových klinických studií s hypolipidemiky, včetně jejich metaanalýz. Stanovují priority pro vyhledávání a léčbu osob s DLP, uvádějí k tomu vhodné diagnostické postupy, včetně možnosti detekce subklinické aterosklerózy u osob s hraničním rizikem. Důraz je kladen na nové cílové hodnoty LDL-cholesterolu (< 2,0 mmol/l pro osoby s KVO) a na možnost použít u vybraných skupin osob jako sekundární cíl apolipoprotein B (< 0,9 g/l vysoké riziko bez KVO, < 0,8 g/l osoby s KVO) a non HDL-cholesterol (< 3,3 mmol/l vysoké riziko bez KVO, < 2,8 mmol/l osoby s KVO). Pro upřesnění individuálního rizika jsou pak brány na zřetel prediktivní hodnoty jak klasických, tak i některých nových rizikových faktorů. Dále jsou uvedeny postupy pro léčbu konkrétních typů DLP (monoterapií i kombinací hypolipidemik) a základní pravidla pro kontrolní vyšetření při medikaci hypolipidemiky. Zmíněny jsou i nejnovější léky, které by měly být dostupné v nejbližších letech. Součástí jsou také doporučené postupy pro ovlivnění DLP změnami životního stylu. Závěrem je 5 příloh (Diagnostika DLP; Příčiny sekundárních DLP; Další vyšetření využitelná pro stratifikaci rizika; Familiární hypercholesterolemie; Přehled doporučených potravin), dále dvě varianty tabulek SCORE pro odhad rizika pro Českou republiku a schéma doporučeného postupu u asymptomatických osob s DLP., Helena Vaverková, Vladimír Soška, Hana Rosolová, and Lit. 37