Příspěvek se zabývá složitými otázkami závorkových paradoxu. Po přehledu nejvlivnějších teorií následuje stručný náčrt základních principů onomaziologické teorie slovo-tvorby, která tvoří základ nového přístupu k problematice závorkových paradoxů. Tento jev je doložen více příklady, které ilustrují, že pojem závorkových paradoxů se váže na určitá teoretická východiska a není nezbytným a inherentním znakem anglické slovo-tvorby.
V letech 1999 a 2000 se setkaly a sloučily čtyři tradiční směry laserové technologie. Dva z nich byly zaměřeny na hledání stabilní opakovací frekvence stále kratších optických impulsů a na hledání co možná nejstabilnější neměnné optické frekvence. Sňatek ultrarychlých a ultrastabilních laserů zprostředkovaly převážně dva mezinárodní týmy, a k největšímu vzrušení došlo, když přišlo na svět mikrostrukturované optické vlákno zvláštní konstrukce, které bylo natolik nelineární, že bylo schopné produkovat "bílé světlo" z femtosekundových impulsů, takže výstupní spektrum obsáhlo celou optickou oktávu. Pak se poprvé podařilo realizovat interval optických frekvencí, který se rovnal nejnižší frekvenci hřebenu, a odpočítat tento interval jako násobek opakovací frekvence femtosekundového impulsního laseru. Takové, převodovku připomínající spojení mezi radiofrekvenčním standardem a jakýmkoli oprickým frekvenčním standardem, se objevilo, právě když dozrávaly ideje o zvyšování citlivosti. Čtyřčlenné spojení vedlo k explozi přesných měření frekvence a připravilo cestu pro rafinované testy některých našich draze opatrovaných fyzikálních principů, jako časové stability některých základních čísel ve fyzice (např. konstanty "jemné struktury", rychlosti světla, určitých poměrů atomových hmotností...), a ekvivalenci času měřeného hodinami založenými na různých fyzikálních jevech. Technologie stabilních laserů také umožňuje časově synchronizovat dva nezávislé femtosekundové lasery tak přesně, že se chovají, jako by zdrojem byl jediný laser. Zdokonalení experimentů s čerpacím a sondovacím svazkem přinese významnou aplikaci prostorového skenování biologických vzorků, které bude specifické pro konkrétní vazbu. Následující dekáda v optické fyzice by měla být ohromující., John L. Hall ; přeložil Ivan Gregora., and Obsahuje seznam literatury
Článek se věnuje problematice vytěsňování rodného jazyka ve venkovské vystěhovalecké komunitě ve Spojených státech a vztahu tohoto fenoménu k procesům asimilace národnostních skupin do většinové angloamerické společnosti. Odpoloviny 19. století do první světové války byl Texas cílem soustavného vystěhovalectví z Čech, Moravy a rakouské části Slezska, tedy z oblastí ovládaných po několik století, předcházejících založení Československa v roce 1918, Rakouskem. Češi a Moravané usídlení na farmách v úrodném zemědělském vnitrozemí středního Texasu si uchovali svůj jazyk a prvky kultury svých předků po půldruhé století. Během posledních padesáti let tohoto období, v době po druhé světové válce a po zavedení televize celková asimilace jejich komunitu dramaticky změnila. Zatímco Češi a Moravané přehodnotili hranice a definici své národnostní příslušnosti, je jasné, že tyto procesy byly v mnoha směrech určovány změnou jazyka. Zachování takových tradic, jako byly svatební zvyky a svátky staré vlasti, bylo v texaské komunitě úzce svázáno s uchováváním jazyka předků. Dnes už Češi a Moravané netvoří komunitu, v níž jedinci definují svou identitu především prostřednictvím českého jazyka, národnostní příslušnosti a kultury. Převažuje anglický monolingvismus, ačkoliv někteří příslušníci starší generace, které můžeme nazývat polovičními mluvčími, posledními mluvčími nebo „pamětníky“ jazyka, si uchovávají částečnou znalost jazyka předků. Hovorový jazyk předků má dnes ryze symbolickou funkci a již není užíván pro aktivní komunikaci. Během 80. let 20. století prodělala národnostní příslušnost jakousi formu znovuzrození, když mladí aktivisté, z nichž většina nemluví ani nečte česky, opětně vybudovali svou kulturu a identitu, aniž se vrátili k českému jazyku a literatuře.
Studie se věnuje komeniologickému dílu Jiřiny Popelové-Otáhalové (1904-1985). Úvodní část charakterizuje vzájemné vztahy mezi jejími studiemi z této oblasti a ostatním dílem (Popelová psala rovněž o etice a o dějinách filozofie). Nejobsáhlejší část příspěvku analyzuje jednotlivé komeniologické texty se zaměřením na méně známé studie ze 70. let 20. století. Autor dochází k závěru, že Popelová byla komenioložkou, která posunula zásadně bádání o J. A. Komenském, zvláště se zasloužila o nové chápání jeho spisu Obecná porada o nápravě věcí lidských., The study describes significance of work of Jiřina Popelová-Otáhalová (1904-1985) in Czech Comeniological research. The introduction part presents relationship between Comeniological studies and the rest of her work. (She also thought and wrote e. g. about ethics or history of philosophy.) The most extensive part is an analysis of single Comeniological texts focusing particularly on less known studies from 1970´s. The conclusion is that Jiřina Popelová was a researcher who changed general understanding of Jan Amos Komenský, especially comprehension of his basic writing The General Deliberation on the Remedy of Human Matters. (Translated by Jakub Hajíček.), and Překlad resumé: Jakub Hajíček