ps2013-044-07-001-230.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-04-21 ps2013-044-07-001-230 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Všichni byli členové Výkonného výboru Ústředního výboru Komunistické strany Číny a dále zastávali funkce prezidenta Čínské lidové republiky, předsedy Ústřední vojenské komise ÚV KS Číny, předsedy výkonného výboru Čínského lidového shromáždění atd. Na úroveň s nimi se do druhé generace vůdců řadí i Hu Jao-pang a Jie Ťian-jing a další. Právě členové druhé generace vedení Čínské lidové republiky, zejména Jie Ťiang-jing a Po Jipo, byli hlavními propagátory a zakladateli doktríny nepotismu a cronyismu, tedy myšlenky, aby nejvyšší funkce ve straně, státě, armádě, státních institucích a státem vlastněných či ovlivněných obchodních společnostech plynule přecházely na jejich potomky, další rodinné příslušníky a s jejich rodinami spřízněné osoby coby ty, které jsou privilegovány díky svému původu odvozenému od prominentních veteránů a seniorních vůdců Komunistické strany Číny a Čínské lidově osvobozenecké armády. Jmenovaní byli přesvědčeni, že nejlepší cestou k zachování absolutní moci Komunistické strany Číny a armády ve státě a jejich dominantního vlivu v čínské ekonomice je zajištění rodové kontinuity čínské stranické armádní elity ve vedení všech významných složek moci a hospodářství Čínské lidové republiky skrze další a další generace prominentních stranických rodin. V souladu s touto doktrínou tak členové první a druhé generace vedení Čínské lidové republiky byli v podstatě zakladateli mocných dynastických klanů, jejichž potomci ovládají Čínskou lidovou republiku do dnešní doby. Třetí generace vedení nastoupila do nejvyšších stranických, armádních, státních a hospodářských funkcí ve státě kolem roku 1992, do té doby zemřela drtivá většina členů první a druhé generace vedení, a ovládala Čínu do let 2002 až 2003. Zatímco členové první a druhé generace kumulovali jak politické tak vojenské funkce, u třetí generace došlo k jejich rozdělení. A na tomto místě pro pochopení dané problematiky, pane premiére, je též užitečné mít na paměti alespoň velmi základní přehled o struktuře moci Čínské lidové republiky. Na nejvyšším místě v hierarchii moci stojí Komunistická strana Číny. Čistě formálně je dle jejích stanov nejvyšší orgán sjezd. Mezi sjezdy je pak nejvyšším faktickým výkonným orgánem Komunistické strany Číny její Ústřední výbor, který má zhruba 300 členů, jehož rozmanité odbory a oddělení řídí v Číně naprosto vše. Ústřední výbor volí generálního tajemníka Ústředního výboru, členy Ústřední vojenské komise, Politbyra, což je asi 25 členů, členy Výkonného výboru Politbyra, což je zhruba pět až devět členů, tohoto času je to sedm členů, členy Ústřední národní bezpečnostní komise a dalších orgánů. Z toho je patrno, že na vrcholu stranické mocenské pyramidy stojí dva orgány - Politbyro a jeho Výkonný výbor. V rukou těchto dvou orgánů společně s Ústřední vojenskou komisí je fakticky soustředěna veškerá moc ve státě. Všechna zásadní rozhodnutí jsou přijímána v úzkém kruhu členů těchto dvou stranických orgánů, přičemž o těch nejzásadnějších agendách, to je v zahraniční a vojenské politice, v makroekonomických otázkách, se nejdříve diskutuje a často rovnou rozhoduje v neuvěřitelně úzkém okruhu členů výkonného výboru politbyra, to je oněch sedmi osobách. V rukou těchto sedmi jedinců je fakticky koncentrována veškerá moc. Výkonný výbor Politbyra je nejvyšším kolektivním vedením Číny, v němž všech sedm členů má stejnou sílu svého hlasu, ale generální tajemník je považován za lídra a za toho, kdo je mezi zbylými šesti tzv. primus inter pares. Podle ústavy zastává generální tajemník zároveň funkci předsedy Ústřední vojenské komise. Z toho titulu je vrchním velitelem Čínské lidově osvobozenecké armády. Zastává funkci prezidenta Čínské lidové republiky. V rukou generálního tajemníka je tak soustředěna moc takového rozsahu, která zřejmě na světě nemá vůbec obdoby. Díky zcela výjimečnému postavení armády, které je dlouhodobě pěstováno oficiální doktrínou Číny s odkazem na její historickou úlohu, má zcela mimořádné postavení v mocenském aparátu státu Ústřední vojenská komise, v jejímž čele stojí, jak řečeno, generální tajemník. Často je Ústřední vojenská komise svým vlivem dokonce stavěna na roveň s Výkonným výborem Politbyra. Postavení Ústřední vojenské komise je dokonce tak silné, že nejvyšší vedení armády a její Generální štáb se na prvním místě odpovídají Ústřední vojenské komisi a nikoliv Ministerstvu obrany. Ústřední vojenská komise fakticky vede, zejména po ideologické stránce, též vojenskou zpravodajskou službu Číny. Podívejme se nyní na strukturu armády. V jejím čele stojí Generální štáb, jenž se skládá ze čtyř hlavních úseků. Je to za prvé odbor Generálního štábu, který organizačně a provozně zajišťuje chod samotného Generálního štábu. Je to tedy jakýsi generální štáb v užším slova smyslu. Za druhé je to odbor všeobecné logistiky, všeobecně politického odboru a za čtvrté odboru všeobecného vyzbrojování. Pod oním prvním odborem Generálního štábu působí dvě zpravodajské služby, které jsou organizovány v rámci a na bázi armády. Jde především o tzv. druhé oddělení, které plní funkci výzvědné vojensko-politické služby, a oddělení třetí. Druhé oddělení, výzvědná služba, má ve své působnosti shromažďování a zpracování vojenských, politických, vědeckých a technologických informací, a to zejména s akcentem na jejich využití pro vojenské účely Čínské lidové republiky. Pod druhým oddělením je zřízen a působí - já jsem to čerpal z anglicky psaných zdrojů, tak to řeknu anglicky - Institut for International Strategic Studies, Institut pro mezinárodní strategická studia, plnící rovněž zpravodajské úkoly, a Institut of International Relations, tedy Institut pro mezinárodní vztahy, který byl ustaven po vzoru moskevského MGIMO a plní i funkci instituce zajišťující přípravu budoucích zpravodajských kádrů Čínské lidové republiky. Pod všeobecněpolitickým odborem Generálního štábu je pak zřízen tzv. styčný odbor pro zpravodajskou činnost, nazývaný též Mezinárodní styčný odbor, Liaison Office, International Liaison Department, budeme to dále citovat jako Styčný odbor. Už samotné organizační začlenění styčného odboru do politického odboru coby útvaru, jenž se zaměřuje na politickoideologickou práci vymezovanou pokyny Ústřední vojenské komise a Ústředního výboru Komunistické strany Číny, naznačuje, že hlavním předmětem agendy styčného odboru je ideologická diverze a zajišťování vlivové činnosti. Styčný odbor. Základy zpravodajské služby položil v reakci na zahájení otevřené občanské války mezi Kuomintang a Komunistickou stranou Číny Čou En-lai, tehdy druhý nejvlivnější člen zakládající generace Komunistické strany Číny v roce 1927. Pod jeho vedením se na její výstavbě jako druhý v pořadí stranický funkcionář podílel Jie Ťian-jing. V souvislosti se založením vlastní tajné služby se oba inspirovali u sovětské moskevské Kominterny. Důvodem tedy patrně je, že oba pobývali na studijním pobytu v Sovětském svazu, které byly Kominternou organizovány, a během dvacátých a třicátých let byli s touto organizací v úzkém kontaktu, resp. přebírali pokyny od jejich tzv. politických komisařů vyslaných coby rezidentní agenti do Číny.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
