ps2013-044-07-001-230.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-04-21 ps2013-044-07-001-230 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Poslanec Zbyněk StanjuraHezké dobré ráno. Tak nejdřív chci poděkovat panu premiérovi, že je přítomen. A vím i ze statistik projednávání interpelací, ať už písemných, nebo ústních, na pana premiéra, že on má docházku velmi dobrou. Na druhé straně, pane premiére, když se podíváte doprava a doleva, tak se musíte cítit jako ten pověstný kůl v plotě. Máme druhý týden řádné schůze a já nemohu projednávat, a spolu se mnou celá Poslanecká sněmovna, své interpelace, protože ministři se prostě neobtěžují chodit na interpelace. Tak já nevím, kdy to budeme projednávat. Tady vždycky slyším řeči o tom, jak opozice něco zdržuje, ale ministři neplní své základní úkoly a povinnosti, které mají v Poslanecké sněmovně. Možná příště, paní místopředsedkyně, by bylo dobré, kdybyste přečetla seznam přítomných. Ono to bude mnohem rychlejší než seznam omluvených členů vlády. A já bych chtěl, aby nám legislativa do příště vyjasnila podmínku. Já tady musím přiběhnout v těch devět hodin, a kdybych tady nebyl, tak podle jednacího řádu propadá interpelace. Ale současně je interpelace přerušena do přítomnosti ministra. Tak já bych chtěl vědět, co se stane, kdybych náhodou nebyl přítomen a současně nebyl přítomen ministr a ta interpelace je potom přerušena do jeho přítomnosti. Propadne, nebo nepropadne? Nepotřebuji to vědět hned, rád bych měl písemné stanovisko, aby to bylo jasné. A pana premiéra žádám, aby zjednal ve své vládě pořádek. Těch interpelací, pokud se nepletu, na této schůzi bylo osm nebo devět, minule byla jedna nebo dvě projednané, dneska budou také asi jenom jedna nebo dvě. Není normální tak malý počet interpelací za dva čtvrtky neprojednat. Ne z toho důvodu, že by byla třeba dlouhá debata ke konkrétnímu textu, ke konkrétnímu sněmovnímu dokumentu, ale proto, že prostě ministři se neobtěžují sem přijít. Pane premiére, důrazně vás žádám, abyste zjednal pořádek. A ještě jednou vám osobně děkuji, že tady jste. Ale ten výsledek je tristní. Kdyby to byly interpelace na premiéra, chápu, že tu jste sám. Ale jsou to písemné interpelace a vaši kolegové z vlády se neobtěžovali přijít ani minulý čtvrtek v mém případě, ale i v případě těch prvních dvou interpelací ani tento čtvrtek. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Jaroslava JermanováDěkuji a nyní již prosím k mikrofonu pana poslance Korteho. Prosím, máte slovo. Poslanec Daniel KorteDěkuji za slovo. Dobré jitro, dámy a pánové. Pane premiére, ve své interpelaci jsem vám položil celkem 16 konkrétních otázek. Konstatuji, že na žádnou jste mi neodpověděl. Celkem alibisticky se vymlouváte, že jiní konají také tak. Mé otázky se týkaly veskrze všechny jednoho tématu, to je konkrétního bezpečnostního rizika pro Českou republiku, které pramení z expanze společnosti CEFC do České republiky a z lidí okolo této společnosti. Vy mě ujišťujete, že nemáte od bezpečnostních složek žádné konkrétní informace, které by takové nebezpečí potvrzovaly, a že kdybyste je měl, že byste jednal. A na druhou stranu říkáte, že z povahy věci mi nemůžete sdělit více. Vy nemůžete, já ano. Tak prosím poslouchejte, poslouchejte pozorně, bude to delší. Abychom pochopili vzájemné souvislosti, vztahy a vazby osob a institucí, musíme začít v poměrně dávné minulosti. Reakcí na čistky komunistů, které organizoval Čankajšek a jeho spojenci, bylo ustoupení Komunistické strany Číny do Nan-č changu, kde vyvolali na začátku srpna 1927 takzvané nan-čchangské povstání. Tato událost je zcela klíčová nejen z objektivního pohledu dějin Komunistické strany Číny, ale zejména z pohledu komunistickou stranou řízeného výkladu dějin vlastní strany a stranické ideologie. Jakkoliv zmíněné povstání velmi rychle skončilo drtivou porážkou komunistů ze strany nacionální armády vedené Čankajškem, během jeho průběhu byla dne 1. 8. 1927 založena vlastní oficiální pravidelná armáda Komunistické strany Číny, zkráceně nazývaná jako takzvaná Rudá armáda. Právě s ohledem na fakt založení Rudé armády v průběhu nan-čchangského povstání je tato rebelie v rámci oficiálního stranického výkladu dějin vnímána pro Komunistickou stranu Číny jako zcela ikonická událost. Při jejím formování a při vymezování jejího vztahu ke Komunistické straně Číny vzor představovala Rudá armáda ruských /sovětských/ bolševiků a její vztah ke Komunistické straně Sovětského svazu. Shora uvedené povstání vedli a na založení Rudé armády, v roce 1946 přejmenované na Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu, se podíleli zejména následující vedoucí funkcionáři tehdejší Komunistické strany Číny, kteří se následně po roce 1949 po desítky let objevovali v nejvyšších stranických, státních a vojenských funkcích Čínské lidové republiky. Mezi zhruba desítkou zakladatelů byl též Jie Ťian-jing - prosím, toto jméno si pamatujme: Jie Ťian-jing - v roce 1955 jmenovaný za zásluhy v bojích za občanské a japonsko-čínské války doživotním maršálem. Jie Ťian-jing je zakladatel komunistické dynastie Jie, jejíž členové působili a působí na různých pozicích ve stranických, armádních a zpravodajských strukturách komunistické Číny. Nyní si něco povězme o generacích čínských vládců. V rámci oficiálního diskurzu, který je uplatňován vedením Komunistické strany Číny, je zavedeno třídění stranického a státního vedení Číny podle generací vůdců. Pro pochopení problematiky je k tomu třeba říci pár slov. Ve vedení Komunistické strany Číny a Čínské lidové republiky se od roku 1949 do dnešní doby vystřídalo šest generací vůdců. Podstatné jsou první tři. První generaci vůdců strany a státu tvořili zakladatelé strany z 20. let minulého století, kteří ve vedoucích stranických a armádních funkcích prošli boji občanské války a japonsko-čínské války a rozhodným způsobem se podíleli na postupném ovládnutí moci v Číně ze strany Komunistické strany Číny. Mezi členy první generace vedení Čínské lidové republiky působí od jejího založení v roce 1949 do skonání Mao Ce-tunga v roce 1976 zejména zmíněný Mao Ce-tung, Čou En-lai, Ču-te, dále pak Liou Ša-čchi, Chen Yun, Peng Dehuai, Lin Piao. Šíře jsou do této skupiny řazeni i další veteráni strany, jako například pozdější generální tajemník Komunistické strany Číny Chua Kuo-feng, vždy velmi loajální vůči Mao Ce-tungovi, či Si Čong-sun, otec dnešního současného vůdce Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga, a někteří z deseti maršálů Čínské lidově osvobozencké armády včetně Jie Ťian-jinga. Druhá generace vedení, jež nastoupila po smrti členů triumvirátu v roce 1976, byla tvořena též prominentními zakladateli Komunistické strany Číny a veterány bojů občanské války a japonsko-čínské války, z nichž většina však byla o pár let mladších, cirka o půl generace, než členové generace prvního vedení. V podstatě tedy šlo o jejich vrstevníky se stejným podílem na budování, formování Komunistické strany Číny, jaký lze přikládat členům generace první. Taktéž druhá generace vedení začínala svou politickou a vojenskou dráhu na platformě Kuomintangu a v řadách nacionální armády a teprve v roce 1927 se definitivně přiklonila ke Komunistické straně Číny. Do druhé generace Čínské lidové republiky působící od roku 1976 do roku 1992 patří na prvním místě takzvaných osm starších neboli osm nesmrtelných, kterými byli zejména Teng Siao-pching, Chen Yun, Li Sien-nien, Peng Čen a Po Jipo.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
