ps2013-053-03-001-256.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-12-01 ps2013-053-03-001-256 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Já sám jsem se v loňském roce účastnil celé řady událostí, které připomínaly 70. výročí porážky nacismu v Evropě. A když jsem byl na návštěvě v Mnichově, tak jsem se nesetkal jenom s bavorským předsedou vlády, ale také jsem vyznamenal antifašistku Olgu Sippl. A také jsem se poklonil památce představitelů německého protinacistického odboje ze studentské organizace Bílá růže. A také jsem v Mnichově navštívil místo, kde byla podepsána ostudná Mnichovská dohoda a kde poprvé v historii byla umístěna a je umístěna pamětní deska, která tuto ostudnou událost připomíná, a připomíná ji jak v češtině, tak ji připomíná ve slovenštině. Takže snažím se o to, abychom nezapomínali. Je potřeba vnímat dějiny tak, jak se odehrály. Je potřeba vnímat to, že tady byla nějaká příčina a že pak byl nějaký následek. A že to bylo nacistické Německo, které tehdy vystupovalo agresivně proti Československu, až ho zničilo. Za přihlížení velmocí tehdy nacistické Německo Československo zničilo. A byli to nacisté, kteří okupovali ten zbytek, a byli to nacisté, kteří tady řadu let, řadu let se snažili o likvidaci českého národa. Teprve potom přišel odsun. Nebylo to obráceně. Napřed byla okupace, rozbití Československa, nacistický teror, holokaust, pronásledování českých vlastenců, a teprve potom byl odsun a Benešovy dekrety jako reakce na hrůzy druhé světové války a jako reakce na nacistickou okupaci. Takhle to prostě bylo. Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch FilipDěkuji panu předsedovi vlády. Nyní, kdo dál do rozpravy? Ještě než se někdo přihlásí, budu konstatovat omluvy. Pan kolega Václav Vozka od do hodin a od do hodin pan kolega Kaňkovský. Nyní se hlásí pan poslanec Miroslav Grebeníček. Poslanec Miroslav GrebeníčekVážený pane premiére, dámy a pánové, vystoupení ministra kultury Daniela Hermana na letošním sudetoněmeckém sněmu vyvolalo různé ohlasy. Proti jeho účasti na tomto sněmu se prý ostře vymezili pouze komunisté. Něco na tom je. Vždyť na rozdíl od situace v Německu čeští občané a jejich potomci pocházející z československého pohraničí okupovaného po Mnichovu nemají oporu ani v médiích, ani v ostatních parlamentních stranách. Kde jsou ty časy, kdy i pravicová opozice využila schůze Sněmovny a zaútočila na tehdejší ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou za její vyjádření ohledně sudetských Němců a života Čechů v protektorátu. Ano, šlo o odpověď na otázku, co si myslí o odsunu Němců. Její odpověď si dovolím připomenout: To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo. Já vám nabízím, ozval se tehdy jistý poslanec, že vám jako historik vysvětlím, co se na území protektorátu opravdu dělo, a pak byste se styděla, že takové věci tady vůbec říkáte. Možná by jí připomněl slova bývalého henleinovského poslance českého parlamentu Krebse, který v návaznosti na nacistické zločiny v Lidicích prohlásil: Německé obyvatelstvo v Čechách přivítalo Lidice s velkým zadostiučiněním a v mnoha případech s otevřenou radostí, že činitelé na vysokých místech konečně pochopí, jak se má s Čechy zacházet. Ano, již ve 30. letech minulého století se pro naprostou většinu sudetských Němců stala přitažlivou velkoněmecká říše šíleného vůdce Adolfa Hitlera. Ne, nechci nikoho známkovat. Osobně mám zájem, aby ve středu Evropy panoval klid a rodily se nové hodnoty života v humanismu. A také tvrdím, že se slušnými Němci nás nikdo smiřovat nemusí. Označovat všechny válečné či poválečné vynucené přesuny německého obyvatelstva slovem vyhnání považuji však za chybné. Nejen Čechům, ale každému rozumnému člověku by mělo být jasné, že tento pojem nemůže být používán jako souhrnné označení pro různé události kolem útěku a migrace, jež se odehrály koncem druhé světové války. Byli uprchlíci, byli evakuovaní, byli násilně vystěhovaní i deportovaní. Termín vyhnání rozdílné motivy a vynucené situace zastírá. Sudetští Němci často prohlašují, že čelili vyhnání století. Uznávám, že ztráta vlasti je nepochybně bolestnou záležitostí. Ale existuje něco horšího a to je vyhnání ze života. Je přece zásadní rozdíl, končí-li deportační vlaky v likvidačním lágru Osvětim, nebo v příhraničním transferovém táboře v Německu či v Rakousku. Jedni šli na smrt, druzí do nové vlasti. Jsem přesvědčen o tom, že bychom neměli zapomínat na základní historické souvislosti. A také bychom se měli dívat na každou otázku z hlediska toho, jak daný jev historicky vznikl, jakými vlastními etapami ve svém vývoji tento jev procházel, a z hlediska tohoto jeho vývoje se dívat, čím se daná věc stala nyní. Například katolická církev v Německu v době nacismu využívala téměř 6 tisíc nuceně nasazených. Vyplývá to z publikace Nuceně nasazení a katolická církev 1939 až 1945, kterou 8. dubna 2008 v Mohuči představil kardinál Karl Lehmann. Ano, mezi léty 1939 až 1945 pracovalo z donucení v církevních zařízeních 4 829 zahraničních civilistů a 1 075 válečných zajatců. V nemocnicích, v klášterech, na polích, v lesích i na hřbitovech církev zneužívala hlavně Poláky a občany tehdejšího Sovětského svazu. Kardinál Lehmann také přiznal, že nejde o konečnou bilanci a že katolická církev byla vůči osudu těchto kroků příliš dlouho slepá. Tomu rozumím. Na rozdíl od aktivit předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernda Posselta, které nedávají mnoho důkazů o tom, že jemu a jeho příznivcům jde o přímý akt přiznání viny, úcty k obětem a akt usmíření. V takovém případě by totiž musel stejným jazykem oslovovat své příznivce na jejich srazech, kde však neustále žvaní či požaduje zrušení takzvaných Benešových dekretů, které ustavily majetkové a národnostní uspořádání naší vlasti či naší země po porážce fašistického Německa.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
