ps2017-034-07-002-256.ana Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2019-09-26 ps2017-034-07-002-256 [ParCzech.ana]
View options
Show : Audio - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
(9.40 hodin) Druhý skutek - pod bodem B - se týká situace , kdy prezident republiky bezprostředně po volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 25 . až 26 . října 2013 usiloval prostřednictvím neveřejných a utajených jednání o to , aby se nominantem vítězné politické strany na předsedu vlády nestal její předseda Bohuslav Sobotka , ale jiná osoba , která by byla pro prezidenta republiky přijatelnější . Následně zatížil proces jmenování vlády nepřiměřenými průtahy , které vedly k tomu , že vláda , jež měla od samého počátku ustálenou většinu v Poslanecké sněmovně , byla jmenována až 95 dní po volbách . Tento skutek , kdyby stál sám o sobě , může mít možná nejmenší závažnost . Sám o sobě by možná ani nebyl dostatečně silným důvodem pro podání žaloby , ale v kontextu skutků dalších do žaloby nepochybně patří . Znovu opakuji , že touto žalobou se neřeší excesy v jednání prezidenta republiky . Řeší se jeho systematické a kontinuální porušování Ústavy s motivem realizovat své osobní zájmy . I v tomto konkrétním případě se prezident republiky neostýchal porušit své ústavní povinnosti při plnění své role v souvislosti se jmenováním nové vlády k tomu , aby realizoval své osobní přání a preference . I když v daném případě lze říct , že došlo i k realizaci přání prezidenta postavených spíš na jeho osobních antipatiích a zášti vůči některým aktérům těchto událostí . Třetí skutek - pod bodem C - popisuje situaci , kdy prezident republiky v období nejméně od 4 . května 2017 do 9 . května 2017 opakovaně deklaroval záměr vyhodnotit veřejně avizovanou demisi předsedy vlády Bohuslava Sobotky tak , že její důsledky vztáhne pouze na jejího předsedu , do kteréžto funkce poté jmenuje jiného předsedu vlády s předpokládaným zachováním mandátu vlády jako celku . Prezident republiky poté odepřel vyhovět návrhu předsedy vlády na odvolání ministra financí Andreje Babiše ze dne 5 . května 2017 . Při tomto skutku lze jednak sledovat pokračující realizaci prezidentského mandátu na základě osobních antipatií prezidenta k určitým osobám , a naopak začátek mocenského paktu mezi prezidentem republiky a Andrejem Babišem , vše za cenu porušování Ústavy . Výklad Ústavy ve věci následků ve věci premiéra je zcela nesporný . Je jasný nejenom ústavním právníkům , ale byl jasný i prezidentu republiky v době , kdy on sám ještě prezidentem nebyl . Prezident tímto vyjadřováním popřel sám sebe , což se bohužel stalo vcelku typickým průvodním znakem výkonu jeho mandátu . Pro žalobu je podstatné , že prezident republiky veden motivem osobních antipatií veřejně deklaroval svůj záměr porušit Ústavu a následně Ústavu zcela jednoznačně porušil , když odmítl vyhovět návrhu premiéra na odvolání ministra financí . Premiér vlády je za vládu odpovědný . Je odpovědný za kroky jednotlivých ministrů a jeho základní pravomocí je vyřadit z vlády takového ministra , za jehož kroky nadále odmítá odpovědnost nést . Musí to tedy být premiér , kdo výsadním způsobem rozhoduje o tom , kdo členem vlády bude a kdo ne , za koho odpovědnost přijme a za koho ne . Role prezidenta při odvolání člena vlády je ryze formální . Pokud prezident odmítne vyhovět návrhu premiéra na odvolání člena vlády , stává se taková vláda vládou prezidenta , a nikoli vládou premiéra , a to přesto , že premiér na rozdíl od prezidenta za takovou vládu nadále nese odpovědnost . Čtvrtý skutek - pod bodem D - popisuje situaci , kdy prezident republiky poté , co jím jmenovaná vláda Andreje Babiše nezískala dne 16 . ledna 2018 důvěru Poslanecké sněmovny a následně dne 17 . ledna 2018 podala demisi , otálel se jmenováním předsedy další vlády do 6 . června 2018 a dalších členů vlády až do 27 . června 2018 . Prezident tak prodlužováním vládnutí vlády v demisi , aniž by hledal politické řešení , které by odstranilo překážku nezískání důvěry této vládě , vytvořil situaci , kdy vláda bez důvěry fakticky vládla bez jakékoli odpovědnosti Poslanecké sněmovně více než pět měsíců od okamžiku , kdy bylo postaveno najisto , že tuto důvěru nedostala . Argumentace k tomuto bodu by v podstatě kopírovala argumentaci k bodu A , tedy k úřednické vládě Jiřího Rusnoka . Prezident ignoroval vůli Poslanecké sněmovny a nechal u moci vládu , která ztratila důvěru Sněmovny a podala demisi . Pět měsíců ! Po celou dobu těchto pěti měsíců to byl toliko prezident republiky , kdo jediný mohl , obrazně řečeno , lusknutím prstů činnost vlády ukončit . Tedy tato vláda byla ohledně své budoucnosti zcela závislá na vůli a přání prezidenta republiky . Nebyla to vláda premiéra Andreje Babiše . Byla to opět po dobu těchto pěti měsíců vláda prezidenta republiky . Pátý skutek - pod bodem E žaloby - se týká situace , kdy prezident republiky odepřel jmenovat ministrem zahraničních věcí Miroslava Pocheho poté , co mu předseda vlády Andrej Babiš dne 25 . června 2018 jeho jmenování navrhl . U tohoto skutku je třeba předestřít , že bude vyžadovat určitou míru dokazování , zejména prokázání toho , jak přesně se Andrej Babiš v této věci zachoval , jak přesně formuloval své návrhy na jmenování ministra zahraničí , a k prokázání toho jsou v žalobě navrženy důkazy . Tím se tento bod společně s bodem F , o kterém ještě bude řeč , liší od všech dosud prezentovaných bodů předchozích . U bodů A až D totiž není žádného sporu o tom , jak události skutkově proběhly . Proto se návrhy důkazů omezují převážně na zprávy z médií , zejména ČTK a veřejnoprávních médií , které souhrnně popisují zcela nesporný skutkový děj . A těžiště posuzování těchto případů z hlediska Ústavního soudu bude spočívat zejména v právním posouzení nesporného skutkového děje . U bodů E a F je situace odlišná v tom , že sporný je i samotný skutkový děj . S tím Senát při koncepci žaloby počítal a navrhl důkazy k prokázání skutkového děje tak , jak má za to , že proběhl . S touto situací počítá i zákon , když při dokazování v procesních pravidlech odkazuje zákon o Ústavním soudu na trestní řád . Podle jeho pravidel bude dokazování probíhat , včetně výslechů svědků či vyžadování informací od třetích subjektů . Z hlediska koncepce celé žaloby se však opět jedná o žalobní skutek , kdy prezident republiky se porušením svých ústavních povinností domáhá přímého vlivu na sestavování vlády . Opět je třeba zopakovat , že za vládu je odpovědný premiér a z hlediska politické odpovědnosti politické strany účastné na sestavování vlády . Jen ty mohou rozhodovat o tom , kdo se stane členem vlády a kdo nikoli . Lze připustit situaci , kdy prezident vybočí ze svých pravomocí při jmenování členů vlády zcela ojediněle a svůj krok precizně a pochopitelně odůvodní . V daném případě se však jedná jen o další krok prezidenta v realizaci jeho trvalého přání mít kontrolu nad vládou České republiky , a při odůvodnění jmenování či odvolání člena vlády se řídí toliko svými sympatiemi či antipatiemi a nepředkládá pro své vybočení ze svých ústavních povinností ani jediný smysluplný argument . Šestý skutek - pod bodem F - je skutkem , kdy prezident republiky vyvíjel dne 29 . května 2018 neprocesní a neformální tlak na předsedu Nejvyššího správního soudu JUDr . Josefa Baxu s cílem ovlivnit rozhodnutí tohoto soudu v konkrétní věci , jíž byl účastníkem . Jak jsem řekl již před chvílí , tento skutek bude vyžadovat dokazování i prokázání tvrzeného skutkového děje a bude stát zejména na svědeckých výpovědích . Naopak z hlediska právního hodnocení se zdá zcela zřejmé , že máloco může být hrubým porušením Ústavy než právě nedovolená a nezákonná ingerence do rozhodování soudů . Povinností nás všech je budovat důvěru v právní stát a nezávislou justici . Nezřídka se této své povinnosti zpronevěřujeme , ale málokdo jde tak daleko jako prezident republiky , který důvěru (nedůvěru?) v nezávislou justici vyvolává nejenom slovy , ale i konkrétními činy . Pokud bude v následné diskusi řeč o jednání poslaneckého podvýboru , který se danou situací zabýval , tak bych dopředu rád řekl , že závěr tohoto podvýboru nijak nezpochybňuje oprávněnost tohoto skutku v žalobě . Závěr podvýboru byl , že nezávislost justice nebyla ohrožena . Nikoli , že nebyla ohrožována . Ten dokonavý stav byl způsobem toliko morální integritou oslovených soudců . Ti nátlaku na svoji osobu odolali a díky jim za to . Nic to však nemění na tom , že ovlivnit jejich rozhodování se prezident republiky pokoušel . To , že v tomto svém snažení byl neúspěšný , nemá na daný žalobní skutek žádný vliv . Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
