EN | ES |

941

941


Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

index   < Page >

46 ZBYTEK

Azagyfte dyw otdywa

2 Ze gye mohla kdy byty zywa Ande wedu nawfye ftrany Dyewky zeny mezy ftany Negedna [we czftnofty zele Ande gy pogyty wele

zo Kdezto gyey wydyety wraha Auwech przyepulto neblaha Negedna [wych flez vnorzy Wfwey zalofty ywfwem horzy Alomyeczy byele ruczye

35 Ande gyu neznamoz fmuczye Akdyz ffye yuz wíyeczko to [ta Zamaleczko kral tu pofta Az powedu daryowu Matku feftru ykralewu

40 Awledmylet dyetye mlade male Spolu przyed rzyeczkeho krale

Stachu przyednym wímutnem lyczy

Afrdcze gde rozno czftyczy Ande nenye kto ottufye

4 Dyw ze newyfkoczy dulfye Wtakem ftogyecze ohromye Kdezto nawlye ftrany lomye Ruczye czeft zbozye ftratywfye Iwfeho dobreho zbywfye

20" Sama [ye wzdy flechta kazye

Czo gye mylofrdye drazye Kdez kto ottulfy fmutnemu Anaywyecze neznamemu

s Acz kto komu yzawyny Takez kral rzyeczky yvczyny Vzrzyew tak chl (lechetne lyudy Mylofrdye [ye wnyem zbudy Ochotnye fye knym przychyle

19 Zagyfte przygma gye myle Matku fobye wzye zamatku Syn my wecze bud dyetatku À kto pak onye obye Seftru myefto przygye ffobye

15 Kak byl myloftywy zamladu Donyadz newzye horfy wnadu Nad wlye krale fycho fwyeta

a zajisté div ot diva, že je mohla kdy býti živa; ande vedú na vše strany 1885 dievky, ženy mezi stany. Nejedna své čstnosti želie, ande pojíti velie, kdežto jej viděti vraha. Auvech, prépusto neblahá! 1890 Nejedna svých slez unofi v svej žalosti i v svém hori a lomieci bielé ruce, ande ju neznámos(t) smicie. A když juž všecko to sta, 189% za malčéčko kráľ tu posta, povedú Dariovu matku, sestru i králčvú a v sedmi lét dieté malé spolu préd réckého králé. 1900 Stáchu préd ním v smutném líci a srdce jde rózno (t)šticí, ande nenie kto ottuše; div, že nevyskočí duše. V takém stojéce ohromě, 1905 kdežto na vše strany lomie ruce, česť, zbožie ztrativše i všeho dobrého zbyvše. 20" Sama vidy ślóchta káže, co je milosrdie dráze, 1910 kdez kto ottusí smutnému a najviece neznámému, kto komu i zaviní. Takéz (i) kral récky utini, uzróv tak šléchetné ľudi, 1915 milosrdie v ném zbudi; ochotné k nim prichylé, zajisté prijma je milé: matku sobé vzé za matku, syn mi (bud!*) vece dietátku, 1920 a k to(mu) pak oně obě sestrü miesto prije sobě. Kak byl milostivý za mladu, doňadž nevzč horší vnadu, nad vše králč sčho svéta


Download XMLDownload textManuscript line viewFacsimile