46 ZBYTEK
Azagyfte dyw otdywa
2 Ze gye mohla kdy byty zywa
Ande wedu nawfye ftrany
Dyewky zeny mezy ftany
Negedna [we czftnofty zele
Ande gy pogyty wele
zo Kdezto gyey wydyety wraha
Auwech przyepulto neblaha
Negedna [wych flez vnorzy
Wfwey zalofty ywfwem horzy
Alomyeczy byele ruczye
35 Ande gyu neznamoz fmuczye
Akdyz ffye yuz wíyeczko to [ta
Zamaleczko kral tu pofta
Az powedu daryowu
Matku feftru ykralewu
40 Awledmylet dyetye mlade male
Spolu przyed rzyeczkeho krale
Stachu przyednym wímutnem lyczy
Afrdcze gde rozno czftyczy
Ande nenye kto ottufye
4 Dyw ze newyfkoczy dulfye
Wtakem ftogyecze ohromye
Kdezto nawlye ftrany lomye
Ruczye czeft zbozye ftratywfye
Iwfeho dobreho zbywfye
20" Sama [ye wzdy flechta kazye
Czo gye mylofrdye drazye
Kdez kto ottulfy fmutnemu
Anaywyecze neznamemu
s Acz kto komu yzawyny
Takez kral rzyeczky yvczyny
Vzrzyew tak chl (lechetne lyudy
Mylofrdye [ye wnyem zbudy
Ochotnye fye knym przychyle
19 Zagyfte przygma gye myle
Matku fobye wzye zamatku
Syn my wecze bud dyetatku
À kto pak onye obye
Seftru myefto przygye ffobye
15 Kak byl myloftywy zamladu
Donyadz newzye horfy wnadu
Nad wlye krale fycho fwyeta
a zajisté div ot diva,
že je mohla kdy býti živa;
ande vedú na vše strany
1885 dievky, ženy mezi stany.
Nejedna své čstnosti želie,
ande jí pojíti velie,
kdežto jej viděti vraha.
Auvech, prépusto neblahá!
1890 Nejedna svých slez unofi
v svej žalosti i v svém hori
a lomieci bielé ruce,
ande ju neznámos(t) smicie.
A když sě juž všecko to sta,
189% za malčéčko kráľ tu posta,
až povedú Dariovu
matku, sestru i králčvú
a v sedmi lét dieté malé
spolu préd réckého králé.
1900 Stáchu préd ním v smutném líci
a srdce jde rózno (t)šticí,
ande nenie kto ottuše;
div, že nevyskočí duše.
V takém stojéce ohromě,
1905 kdežto na vše strany lomie
ruce, česť, zbožie ztrativše
i všeho dobrého zbyvše.
20" Sama sé vidy ślóchta káže,
co je milosrdie dráze,
1910 kdez kto ottusí smutnému
a najviece neznámému,
ač kto komu i zaviní.
Takéz (i) kral récky utini,
uzróv tak šléchetné ľudi,
1915 milosrdie sé v ném zbudi;
ochotné sé k nim prichylé,
zajisté prijma je milé:
matku sobé vzé za matku,
„syn mi (bud!*) vece dietátku,
1920 a k to(mu) pak oně obě
sestrü miesto prije sobě.
Kak byl milostivý za mladu,
doňadž nevzč horší vnadu,
nad vše králč sčho svéta
