Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
342 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
ostříhali přikázání apoštoluov a starších. A opét 16.: ,Cum pertransirent civitates,
tradebant eis custodire dogmata, quae erant decreta ab apostolis et senioribus, qui
erant Jerosolymis^. I nebudiz tobé divno, Ze sou fíkali mandamus, neb sü se toho
dočtli v zákoně božím.
V duovodu o oběti přesvaté těla a krve Pána spasitele zamítáš mi Cypriana
svatého a Crysostoma, i tu antiphonu: Sacerdos in aeternum oc panem et vinum,
obtulit, pravíS byti scestnû, že Kristus pán non obtulit panem et vinum, ani Melchi-
sedech, neż že jest vynesl Abrahamovi potravu chléb a vino, a że doktoruom svatym
věřiti nechceš, než ať bych písmem svatým doved, že prijmeš. Véak propheta po-
věděl Psalm. c. IX. o Kristu Pánu: „Tu es sacerdos in aeternum secundum ordinem
Melchisedech“. Jaký jest ordo Melchisedech aneb kněžství jaká oběť jiná, kromě
chleba, vína? Že Kristus secundum eius ordinem sacerdos in aeternum est, jinymt
písmem svatým dovésti nechci, než jako prvé ještě při tom stojím, a těch svatých
potupiti (leč co hodného a pravého na ně dokážeš, že jim nesluší věřiti) nechci, ale
s nimi chci umříti raději, než s Lutherem učítelem tvým živ býti, leč bych se také
zbláznil. Ale zachováť mě pán Buoh. Přived si mi Augustinum, že ad Jeronymum
píše: „Ego solum eis libris, gui canonici dicuntur, eum deferre honorem didici, ut
neminem eorum scriptorem errasse firmiter credam“; proč pak nevěříš S. Cypriano,
Crysostomo, vSak eorum libri apud nos canonici dicuntur, a pravíš, že není bezpečné
ve všem je bráti. Ó bych byl na jich místě, byl bych sebú bezpečen. Kristus pán
M. 18. a svatý Pavel 2. Corinth. 13. déjí: ,In ore duorum vel trium testium stabit
omne verum^. Já sem tobě svědky dva hodná a svatá, Cyprianum, Crysostomum de
oblatione postavil, a ještěť třetieho muže dobrého svaté paměti mistra Jana Husi
k nim přistavuji, aby vzdy podlé řeči Páně bylo pravé svědectví. V decalogu svým
na to přikázání boží: „Memento, ut diem sabbati sanctifices,* cap. 39. dotýkaje, že
obětovánie beránka bylo jest přikázání boží, takto dí: „Již jest minula figura, neb
již Krista živého obětujem“. Již máš, hle, tři svědky, neb jim uvěř, aneb na ně
doveď, proč není jim hodno věřiti.
Divím se, že svatým věřiti nechceš, a což ty mluvíš, chceš, aby tomu věřeno
bylo, a sám doktory svatými mně dovozuješ, a což já jimi tobě dovozuji, zamítáš.
Tak by byl stokrát křiv, když mee svědky zavržeš, budeš práv! Znamenaj, co činíš,
doktory svaté mi zamítáš a v psaní svým prvním proti vystavování těla božieho do-
vodil si mi sexterny a špurtami nějakého Jeremiáše, ježto nevím, co je byl! Tos ty,
hle, již sám z toho čtení napsaného v sobě duchem božím na sexterník sešel, že již
snad i pikharty budeš mi dovozovati, a svaté zavržeš. Kdyby směl, radši by mi ne-
šlechetným klamařem dovodil, jako Lutherem, než doktory svatými. Neb ho vychva-
luješ, a o jeho Slechetnosti v prvním listu napsalt sem, která na oko od ného vidína
jest. Ty takovým věř, jať nechci. Ó kdyby při svatým Cyprianovi, Crysostomovi
