812

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

VIII

opravdu nejsprávnější, či mýlil-li jsem se. A již proto musil jsem se odhodlati — kdyby ani nebylo toho, že vydání má podávati přesný obraz jednotlivých rukopisů — splniti onu povinnost měrou co nejúzkostli- vější, přihlížeje podle možnosti k variantám všem, zdánlivě i malicherným. Zašel-li jsem někde příliš daleko, nemohu rozhodovati, ale nebojím se té výtky, i kdyby se ozvala se strany opravdu vážného badatele. Jdeť o Husa, jehož poznání jsme ještě tolik dlužní a při němž má dů- ležitost vše, co se nám o něm dochovalo. Ale není vždy malicherné, co se malicherným zdá. Někdy i pouhá ortografická zvláštnost někte- rého rukopisu dovede vysvétliti omyl rukopisu jiného a tím nepřímo přispěti k zjištění správného textu, a kde ani toho není, jistě stačí upozornění, že nevíme bezpečně, jakým pravopisem Hus sám to které slovo psal. Při tom arci hleděl jsem vždy přidržeti se co nejtěsněji podání rukopisného — a zakládám si na tom, že se mi tím podařilo v ne- jednom případě zjistiti čtení jistě správnější, než má Palacký. Jen v la- tinských textech, jež nás došly jen v Ep či Op, bez rozpaků — nemu- sím toho omlouvati, jest to samozřejmé a provádí se obecně — na- hradil jsem zklasicisovanou orthografii formami středověkými, ač i tu hleděl jsem podržeti způsob psaní, který se, byť jen ojediněle, vysky- tuje v rukopisech středověkých vedle obvyklého jiného (např. condem- nare m. condempnare, mihi m. michi a p.). Ale ovšem v textech, jež vedle Ep či Op dochovány také rukopisně, neuvádím zpravidla různo- čtení Ep či Op, kde běží zřejmě o humanistickou úpravu, a varianty pravopisné z Ep či Op zpravidla jen tam, kde jsou doloženy také vukopisně, nebo kde různočtení rukopisná vyžádala si poznámek. Pravou svízel působily však texty české. Jsou zachovány (zejména čtyři listy žalářní) v celé řadě rukopisů, a písaři všech vedou si ne- důsledně, ano jeden a týž písař na témž řádku stejné slovo po druhé píše jinak, kdežto druhý, veda si také tak, užívá zase orthografie opačné. Jsem přesvědčen, že uvádění těchto variant jest neužitečná přítěž, a nerozpakoval jsem se tedy zvláště u rukopisů pozdějších (Křiž., Freib.) na př. jejich důsledné „se“ místo „sě“ mezi variantami pravidelně pomíjeti, poněvadž v textech tak pozdních nejotované „se“ rozumí se vlastně samo sebou. Jistě stejným právem byl bych mohl vypustiti (a někdy jsem tak mlčky učinil, na př. u č. 129) řadu variant jiných (jsem — sem, jsú -— sú, jenž, jé — jenž, je nebo zdvojování souhlásek) a byl bych nejraději učinil tak vždy. Ale nějaká jednotná methoda pro transkripci není ještě stanovena, a o tom, na čem opravdu záleží, úsudky filologů se rozcházejí, jak jsem se v četných rozhovorech přesvědčil. A tak nezbylo než přetížiti text poznámkami a různočteními jistě na- mnoze bezcennými, v jejichž záplavě mnohdy utápí se, na čem záleží; ne- bylo však jiné pomoci při kolísavé orthografii rukopisů a při nejednotě zásad transkripčních. Snad konečně tento důkaz ad oculos pohne filology odborníky, aby stanovili určitá pravidla, jimiž by se bylo lze ińditi.