| [1] |
|
|---|
| [2] |
opravdu nejsprávnější, či mýlil-li jsem se. A již proto musil jsem se
|
|---|
| [3] |
odhodlati — kdyby ani nebylo toho, že vydání má podávati přesný obraz
|
|---|
| [4] |
jednotlivých rukopisů — splniti onu povinnost měrou co nejúzkostli-
|
|---|
| [5] |
vější, přihlížeje podle možnosti k variantám všem, zdánlivě i malicherným.
|
|---|
| [6] |
Zašel-li jsem někde příliš daleko, nemohu rozhodovati, ale nebojím
|
|---|
| [7] |
se té výtky, i kdyby se ozvala se strany opravdu vážného badatele.
|
|---|
| [8] |
Jdeť o Husa, jehož poznání jsme ještě tolik dlužní a při němž má dů-
|
|---|
| [9] |
ležitost vše, co se nám o něm dochovalo. Ale není vždy malicherné,
|
|---|
| [10] |
co se malicherným zdá. Někdy i pouhá ortografická zvláštnost někte-
|
|---|
| [11] |
rého rukopisu dovede vysvétliti omyl rukopisu jiného a tím nepřímo
|
|---|
| [12] |
přispěti k zjištění správného textu, a kde ani toho není, jistě stačí
|
|---|
| [13] |
upozornění, že nevíme bezpečně, jakým pravopisem Hus sám to které
|
|---|
| [14] |
slovo psal. Při tom arci hleděl jsem vždy přidržeti se co nejtěsněji
|
|---|
| [15] |
podání rukopisného — a zakládám si na tom, že se mi tím podařilo v ne-
|
|---|
| [16] |
jednom případě zjistiti čtení jistě správnější, než má Palacký. Jen v la-
|
|---|
| [17] |
tinských textech, jež nás došly jen v Ep či Op, bez rozpaků — nemu-
|
|---|
| [18] |
sím toho omlouvati, jest to samozřejmé a provádí se obecně — na-
|
|---|
| [19] |
hradil jsem zklasicisovanou orthografii formami středověkými, ač i tu
|
|---|
| [20] |
hleděl jsem podržeti způsob psaní, který se, byť jen ojediněle, vysky-
|
|---|
| [21] |
tuje v rukopisech středověkých vedle obvyklého jiného (např. condem-
|
|---|
| [22] |
nare m. condempnare, mihi m. michi a p.). Ale ovšem v textech, jež
|
|---|
| [23] |
vedle Ep či Op dochovány také rukopisně, neuvádím zpravidla různo-
|
|---|
| [24] |
čtení Ep či Op, kde běží zřejmě o humanistickou úpravu, a varianty
|
|---|
| [25] |
pravopisné z Ep či Op zpravidla jen tam, kde jsou doloženy také
|
|---|
| [26] |
vukopisně, nebo kde různočtení rukopisná vyžádala si poznámek.
|
|---|
| [27] |
Pravou svízel působily však texty české. Jsou zachovány (zejména
|
|---|
| [28] |
čtyři listy žalářní) v celé řadě rukopisů, a písaři všech vedou si ne-
|
|---|
| [29] |
důsledně, ano jeden a týž písař na témž řádku stejné slovo po druhé
|
|---|
| [30] |
píše jinak, kdežto druhý, veda si také tak, užívá zase orthografie opačné.
|
|---|
| [31] |
Jsem přesvědčen, že uvádění těchto variant jest neužitečná přítěž, a
|
|---|
| [32] |
nerozpakoval jsem se tedy zvláště u rukopisů pozdějších (Křiž., Freib.)
|
|---|
| [33] |
na př. jejich důsledné „se“ místo „sě“ mezi variantami pravidelně
|
|---|
| [34] |
pomíjeti, poněvadž v textech tak pozdních nejotované „se“ rozumí se
|
|---|
| [35] |
vlastně samo sebou. Jistě stejným právem byl bych mohl vypustiti
|
|---|
| [36] |
(a někdy jsem tak mlčky učinil, na př. u č. 129) řadu variant jiných
|
|---|
| [37] |
(jsem — sem, jsú -— sú, jenž, jé — jenž, je nebo zdvojování souhlásek)
|
|---|
| [38] |
a byl bych nejraději učinil tak vždy. Ale nějaká jednotná methoda pro
|
|---|
| [39] |
transkripci není ještě stanovena, a o tom, na čem opravdu záleží, úsudky
|
|---|
| [40] |
filologů se rozcházejí, jak jsem se v četných rozhovorech přesvědčil.
|
|---|
| [41] |
A tak nezbylo než přetížiti text poznámkami a různočteními jistě na-
|
|---|
| [42] |
mnoze bezcennými, v jejichž záplavě mnohdy utápí se, na čem záleží; ne-
|
|---|
| [43] |
bylo však jiné pomoci při kolísavé orthografii rukopisů a při nejednotě
|
|---|
| [44] |
zásad transkripčních. Snad konečně tento důkaz ad oculos pohne filology
|
|---|
| [45] |
odborníky, aby stanovili určitá pravidla, jimiž by se bylo lze ińditi.
|
|---|
