354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

209

bych potěšení neměl očekávati.“ 2. Druhá věc, která mu byla vy- týkána, jest, že každé kázání osobě neboosobámněkterým jest připsáno, tak že se zdá, jakoby se spisovatel ucházel o jejich přízeň, čímž prý „se tu více pronáší peněz lakomost nežli slávy Boží žádost.“ Proti tomuto „útoku“ má prý spisovatel dobré svědomí (?) Dobro- činnost jeho jest prý známa, tím prý se může pochlubiti(l; Kázání svá připsal „poctivým lidem“ proto, 1. že „nebylo možné ani slušné“, aby „pes tfi sta z své ruky na tu postyllu naložil.“ Ostatně „který jen člověk z své práce užitku nežádá?“ Dobrodinci, jimž kázání připsal, podporovali prý jej dobrovolně. 2. Učinil tak proto, aby mnozí poznali, že se může se svou nepatrnou prací odvážiti před- stoupiti pred takové množství slavných, vzácných, poctivých a po- božných lidí. 3. Učinil tak proto, „aby i dobré jejich jméno skrze takovau knihu k budaucím potomkům zachováno bylo.“ Svědomí spisovatelovo jest tedy prý čisté jako slunce.

Jednotlivá kázání 2. dílu počínají se dnem sv. Trojice a končí se „sedmmecitmou“ nedělí po sv. Trojici. (II 1—359). Pti- pojeno jest kázání o životu věčném a latinská báseň od Jana Cho- rinna (Sl. Nauč. III. 1110), věnovaná Dikastovi (Georgio Dicasto S. D.), v níž čteme: „Artes discere hos juvenes vidit Zatecensis Apollo.“ Podle toho byl Dikast v mládí na školách žateckých. (Viz str. 205.) [Cas. Ces. Mus. 1888, str. 472. (A. Podlaha)].

Parafrasí na žalm LI. končí se 2. díl postilly.

Výňatky z té postilly Dikastovy s názvem „Jiskřičky du- chovní“ vydal Sixt Palma Močidlanský (nar. 1569, knihtiskať a spi- sovatel, skládal písně a spisy náboženské), v Praze, 1612. (Jir. Il, 75).

Jungmann se domnívá (Hist. lit. 216), že 2. vydání Dikastovy postilly vyšlo r. 1614; ale není to táž postilla, nýbrž jiná; druhá postilla Dikastova:

II. Postylla każdodenni poboźna, „k modlenf ustavićnómu, rannimu i vecernimu: na všech sedm dní přes celý tejden nápomoená.... Vytištěná v Staré Praze, u Matèje Pardubského 1614.“ (Un. 54 G 78).

Vénována jest Slechtiéném Anně Dvořecké z Olbramovic, Vorile Benigné z Michalovic, Polyxené Cerninové z Chudenic a Alžbětě Bukovanské z Bukovan. V předmluvě obsažen jest ob- šírný výklad na slova sv. Pavla 1. Kor. 1., citovaná na listě titulním. Spisovatel velebí v ní svornost. Největší povinností vrchností svět- ských i duchovních jest, zachovati mezi lidem svornost a lásku. Jedno- myslnosti jest zvláště třeba u víře. „K kteréžto jednomyslnosti víry