| [1] |
|
|---|
| [2] |
bych potěšení neměl očekávati.“ 2. Druhá věc, která mu byla vy-
|
|---|
| [3] |
týkána, jest, že každé kázání osobě neboosobámněkterým
|
|---|
| [4] |
jest připsáno, tak že se zdá, jakoby se spisovatel ucházel o jejich
|
|---|
| [5] |
přízeň, čímž prý „se tu více pronáší peněz lakomost nežli slávy Boží
|
|---|
| [6] |
žádost.“ Proti tomuto „útoku“ má prý spisovatel dobré svědomí (?) Dobro-
|
|---|
| [7] |
činnost jeho jest prý známa, tím prý se může pochlubiti(l; Kázání svá
|
|---|
| [8] |
připsal „poctivým lidem“ proto, 1. že „nebylo možné ani slušné“,
|
|---|
| [9] |
aby „pes tfi sta z své ruky na tu postyllu naložil.“ Ostatně „který
|
|---|
| [10] |
jen člověk z své práce užitku nežádá?“ Dobrodinci, jimž kázání
|
|---|
| [11] |
připsal, podporovali prý jej dobrovolně. 2. Učinil tak proto, aby
|
|---|
| [12] |
mnozí poznali, že se může se svou nepatrnou prací odvážiti před-
|
|---|
| [13] |
stoupiti pred takové množství slavných, vzácných, poctivých a po-
|
|---|
| [14] |
božných lidí. 3. Učinil tak proto, „aby i dobré jejich jméno skrze
|
|---|
| [15] |
takovau knihu k budaucím potomkům zachováno bylo.“ Svědomí
|
|---|
| [16] |
spisovatelovo jest tedy prý čisté jako slunce.
|
|---|
| [17] |
Jednotlivá kázání 2. dílu počínají se dnem sv. Trojice
|
|---|
| [18] |
a končí se „sedmmecitmou“ nedělí po sv. Trojici. (II 1—359). Pti-
|
|---|
| [19] |
pojeno jest kázání o životu věčném a latinská báseň od Jana Cho-
|
|---|
| [20] |
rinna (Sl. Nauč. III. 1110), věnovaná Dikastovi (Georgio Dicasto S. D.),
|
|---|
| [21] |
v níž čteme: „Artes discere hos juvenes vidit Zatecensis Apollo.“
|
|---|
| [22] |
Podle toho byl Dikast v mládí na školách žateckých. (Viz str. 205.)
|
|---|
| [23] |
[Cas. Ces. Mus. 1888, str. 472. (A. Podlaha)].
|
|---|
| [24] |
Parafrasí na žalm LI. končí se 2. díl postilly.
|
|---|
| [25] |
Výňatky z té postilly Dikastovy s názvem „Jiskřičky du-
|
|---|
| [26] |
chovní“ vydal Sixt Palma Močidlanský (nar. 1569, knihtiskať a spi-
|
|---|
| [27] |
sovatel, skládal písně a spisy náboženské), v Praze, 1612. (Jir.
|
|---|
| [28] |
|
|---|
| [29] |
Jungmann se domnívá (Hist. lit. 216), že 2. vydání Dikastovy
|
|---|
| [30] |
postilly vyšlo r. 1614; ale není to táž postilla, nýbrž jiná; druhá
|
|---|
| [31] |
|
|---|
| [32] |
II. Postylla każdodenni poboźna, „k modlenf ustavićnómu, rannimu
|
|---|
| [33] |
i vecernimu: na všech sedm dní přes celý tejden nápomoená....
|
|---|
| [34] |
Vytištěná v Staré Praze, u Matèje Pardubského 1614.“ (Un. 54 G 78).
|
|---|
| [35] |
Vénována jest Slechtiéném Anně Dvořecké z Olbramovic,
|
|---|
| [36] |
Vorile Benigné z Michalovic, Polyxené Cerninové z Chudenic
|
|---|
| [37] |
a Alžbětě Bukovanské z Bukovan. V předmluvě obsažen jest ob-
|
|---|
| [38] |
šírný výklad na slova sv. Pavla 1. Kor. 1., citovaná na listě titulním.
|
|---|
| [39] |
Spisovatel velebí v ní svornost. Největší povinností vrchností svět-
|
|---|
| [40] |
ských i duchovních jest, zachovati mezi lidem svornost a lásku. Jedno-
|
|---|
| [41] |
myslnosti jest zvláště třeba u víře. „K kteréžto jednomyslnosti víry
|
|---|
