354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

153

v jeho postillách jsou provedeny stručnou methodou analytickou. Spisovatel nejprve vykládá smysl svého textu, potom allegoriemi, po- učeními a napomenutími hledí hověti účelům praktickým. Мега)! ве nelibostí nad stavem křesťanského života té doby. Mnohá místa vjeho postillách zní přímo reformatorsky, V Italii zase Hieronymus Savonarola (nar. 1452) vidí, že jeho doba potřebuje přísnější morálky. Nešetří v kázáních svých žádného stavu, zvláště ne duchovenstva. Naříká, že kazatelé opu- stili Boha a zabředli do filosofických přednášek a řečni- ckých umělůstek, jimž lid nerozumí, záležejících z přirovnání a výroků Aristotelových, Vergiliových, Ovidiových, Ciceronových, ze zpěvů Dantových, Petrarkových a j. Od kázání žádá jedno- duchostiapřirozenosti. Neuznávážádnéhokázání, jehož základem by nebylo písmo sv. Text vysvětlovati, jest péednf ûlohou kazatelovou. Savonarolovo pojetí křesťanství jest v pravdé evangelické, dogmatické, jakoZ i ethické a praktieké. (Dle Rotha, Gesch. d. Predigt, 264 a sl.)

V Čecháchsdokonávajícím věkem středním vzniká snaha, vyprostiti se hwnanismem z pout scholastické uče- nosti a obroditi se vzdělaností a krásou klassickou, bratrstvím pak vybaviti se z mechanického obřadnictví církevního aobroditi sevduchu pravé prvokřesťanské lásky, stvořiti království Boží na zemi. Oba směry, huma- nismus i bratrství, sešly se pak ve společných snahách reformních. (Viz Vlč. I. 289—290.)

Všecky zmíněné snahy reformní, v cizině i v Čechách, připravovaly ponenáhlu cestu k veliké reformaci Lutherově. Tato způsobila, že se kázání mohlo volně vyvíjeti jakožto křesťanská řeč nejsouc tak vázáno formou, jak ji církev před- pisovala. Lutherüv zpüsob kázání jest prost dosavadních církevně konvenčních pout. Z hloubky křesťanského vědomí a života Luther čerpá svou látku a představuje ji v analytické, neumělé a nepravidelné formě, která se blíží více homilii staré církve, bez logického pořádku, bez řečnické ozdoby, ale za to ve velikolepé prostotě, popularně ve vlastním smyslu slova, v mladistvě svěží, jadrné řeči. Dle zásady reformace, aby bible byla pokládána za jediný pramen k poznání života křesťanského, jsou Luthe-- rova kázání nejen co do obsahu, ale i co do formy převážnou většinou výklady písma. (Rothe, 365.) Proslulá stala se v té věci Lutherova » Kirchen- und. Hauspostille*.