153
v jeho postillách jsou provedeny stručnou methodou analytickou.
Spisovatel nejprve vykládá smysl svého textu, potom allegoriemi, po-
učeními a napomenutími hledí hověti účelům praktickým. Мега)! ве
nelibostí nad stavem křesťanského života té doby.
Mnohá místa vjeho postillách zní přímo reformatorsky,
V Italii zase Hieronymus Savonarola (nar. 1452) vidí, že jeho
doba potřebuje přísnější morálky. Nešetří v kázáních svých
žádného stavu, zvláště ne duchovenstva. Naříká, že kazatelé opu-
stili Boha a zabředli do filosofických přednášek a řečni-
ckých umělůstek, jimž lid nerozumí, záležejících z přirovnání
a výroků Aristotelových, Vergiliových, Ovidiových, Ciceronových, ze
zpěvů Dantových, Petrarkových a j. Od kázání žádá jedno-
duchostiapřirozenosti. Neuznávážádnéhokázání, jehož
základem by nebylo písmo sv. Text vysvětlovati, jest
péednf ûlohou kazatelovou. Savonarolovo pojetí křesťanství
jest v pravdé evangelické, dogmatické, jakoZ i ethické
a praktieké. (Dle Rotha, Gesch. d. Predigt, 264 a sl.)
V Čecháchsdokonávajícím věkem středním vzniká
snaha, vyprostiti se hwnanismem z pout scholastické uče-
nosti a obroditi se vzdělaností a krásou klassickou,
bratrstvím pak vybaviti se z mechanického obřadnictví
církevního aobroditi sevduchu pravé prvokřesťanské
lásky, stvořiti království Boží na zemi. Oba směry, huma-
nismus i bratrství, sešly se pak ve společných snahách reformních.
(Viz Vlč. I. 289—290.)
Všecky zmíněné snahy reformní, v cizině i v Čechách,
připravovaly ponenáhlu cestu k veliké reformaci Lutherově.
Tato způsobila, že se kázání mohlo volně vyvíjeti jakožto
křesťanská řeč nejsouc tak vázáno formou, jak ji církev před-
pisovala. Lutherüv zpüsob kázání jest prost dosavadních
církevně konvenčních pout. Z hloubky křesťanského vědomí a života
Luther čerpá svou látku a představuje ji v analytické, neumělé
a nepravidelné formě, která se blíží více homilii staré
církve, bez logického pořádku, bez řečnické ozdoby, ale za to ve
velikolepé prostotě, popularně ve vlastním smyslu slova,
v mladistvě svěží, jadrné řeči. Dle zásady reformace, aby bible byla
pokládána za jediný pramen k poznání života křesťanského, jsou Luthe--
rova kázání nejen co do obsahu, ale i co do formy převážnou většinou
výklady písma. (Rothe, 365.) Proslulá stala se v té věci Lutherova
» Kirchen- und. Hauspostille*.
