354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

262

šením líčí na př. narození Krista Pána: „Dnešní noc v nebeský blesk se vyjasnila, z čisté Panny vykvetl spanilý květ, vyskytla se drahá v Betlémě perla, která celého světa cenau vyplacená býti nemůže; radost anjelská, plesání srdce lidského, jednorozený syn Boha Otce narodil se v Betlémě; v chlívě malé dítě, veliký Bůh položen jest !“ (33).%) Pěkně uvažuje o bohatství: „Čest a sláva světská nadýmá, bo- hatství a všeho hojnost k pejše vzbuzuje, rozkoše a všeliké pohodlí jsau nástrojové mnohých hříchů, neb z přílišného dychtění po bo- hatství, z nemírného užívání rozkoší plodí se lenost...“ (34). Na některých místech nalézáme vhodná přirovnání, na př. ošlření pomluvy: Při dešti „padá... nčkterá kapka na první šindel, pak z jednoho šindele na druhý, až do žlabu; ze žlabu potom line se voda na spůsob přívalu do ulice a do města, ač se prvé zdálo, že jen jeden šindel druhému kapku po kapce svěřil: Tak se děje v po- mlauvání: sotva kdosi nětco scestného o bližním zaslechne, jak domů přijde, jen jednomu domácímu to saukromě našeptá, ten druhému, druhý třetímu, až po několika dnech celým žlabem po městě, po celé obci zlá pověst se rozlivé s velikau Skodau i kfivdau lâsky kiestanské.“ (714—775). S případným kontrastem vykládá větší zbož- nost lidu venkovského než městského: „Sprostý sedlsky lid, aby slyšel maudrost slova Božího skrz ústa kazatelův, přichází zdaleka na míli, taky na dvě, a to času zimního v dešti a blátě; zatím v hlav- ních a velkých městách měšťané mají kostel před hubau, mají ka- zatele, kteří káží jako Šalamaunové, a po všem sotva nohau kdy z domu vykročejí, aby kázání poslauchali . . .“ (208). V 2. díle ,spa- sitedlného rozjímání oumučení Páně“ jest líčení dosti zajímavé, místy i dramaticky účinné (264—277). Pěkné, ač již drastické, jest toto místo: „Ohavný, převrácený a ne- bezpečný pořádek jest: květ mladosti tělu, světu a ďáblu a marnosti obětovati, ohryzky pak věku svého, to jest šediny Bohu jako psu (!) chtíti dochovati.“ (76).

Ovšem nalézáme i u Koniáše mnoho ostrých, dra- stických slov, na př.: „My jistě na svatbu s kozlovau hlavau, s hadíma rty, s opičí tváří, s ošklivými pazaury pfistaupiti se stydíme, zde pak na svadbě nebeské před králem všech králův dostaviti se máme: pokudž celosrdečně ode všeho i všedního dobro- volného hříchu se neodvrátíme, mnohem ohyzdnější před tváří boží budeme. než abychom v obliéej ohyzdné potvory se oblekli . .

78) Citaty jsou z 1. vyd., mus. 39 D 6.