Facsimile Lines

354

Page

[1]	262
[2]	šením líčí na př. narození Krista Pána: „Dnešní noc v nebeský
[3]	blesk se vyjasnila, z čisté Panny vykvetl spanilý květ, vyskytla se drahá
[4]	v Betlémě perla, která celého světa cenau vyplacená býti nemůže;
[5]	radost anjelská, plesání srdce lidského, jednorozený syn Boha Otce
[6]	narodil se v Betlémě; v chlívě malé dítě, veliký Bůh položen jest !“ (33).%)
[7]	Pěkně uvažuje o bohatství: „Čest a sláva světská nadýmá, bo-
[8]	hatství a všeho hojnost k pejše vzbuzuje, rozkoše a všeliké pohodlí
[9]	jsau nástrojové mnohých hříchů, neb z přílišného dychtění po bo-
[10]	hatství, z nemírného užívání rozkoší plodí se lenost...“ (34). Na
[11]	některých místech nalézáme vhodná přirovnání, na př. ošlření
[12]	pomluvy: Při dešti „padá... nčkterá kapka na první šindel, pak
[13]	z jednoho šindele na druhý, až do žlabu; ze žlabu potom line se
[14]	voda na spůsob přívalu do ulice a do města, ač se prvé zdálo, že
[15]	jen jeden šindel druhému kapku po kapce svěřil: Tak se děje v po-
[16]	mlauvání: sotva kdosi nětco scestného o bližním zaslechne, jak domů
[17]	přijde, jen jednomu domácímu to saukromě našeptá, ten druhému,
[18]	druhý třetímu, až po několika dnech celým žlabem po městě, po celé
[19]	obci zlá pověst se rozlivé s velikau Skodau i kfivdau lâsky kiestanské.“
[20]	(714—775). S případným kontrastem vykládá větší zbož-
[21]	nost lidu venkovského než městského: „Sprostý sedlsky lid,
[22]	aby slyšel maudrost slova Božího skrz ústa kazatelův, přichází zdaleka
[23]	na míli, taky na dvě, a to času zimního v dešti a blátě; zatím v hlav-
[24]	ních a velkých městách měšťané mají kostel před hubau, mají ka-
[25]	zatele, kteří káží jako Šalamaunové, a po všem sotva nohau kdy
[26]	z domu vykročejí, aby kázání poslauchali . . .“ (208). V 2. díle ,spa-
[27]	sitedlného rozjímání oumučení Páně“ jest líčení dosti
[28]	zajímavé, místy i dramaticky účinné (264—277). Pěkné,
[29]	ač již drastické, jest toto místo: „Ohavný, převrácený a ne-
[30]	bezpečný pořádek jest: květ mladosti tělu, světu a ďáblu a marnosti
[31]	obětovati, ohryzky pak věku svého, to jest šediny Bohu jako psu (!)
[32]	chtíti dochovati.“ (76).
[33]	Ovšem nalézáme i u Koniáše mnoho ostrých, dra-
[34]	stických slov, na př.: „My jistě na svatbu s kozlovau hlavau,
[35]	s hadíma rty, s opičí tváří, s ošklivými pazaury pfistaupiti se
[36]	stydíme, zde pak na svadbě nebeské před králem všech králův
[37]	dostaviti se máme: pokudž celosrdečně ode všeho i všedního dobro-
[38]	volného hříchu se neodvrátíme, mnohem ohyzdnější před tváří boží
[39]	budeme. než abychom v obliéej ohyzdné potvory se oblekli . .
[40]	78) Citaty jsou z 1. vyd., mus. 39 D 6.

Text view • Facsimile