262
šením líčí na př. narození Krista Pána: „Dnešní noc v nebeský
blesk se vyjasnila, z čisté Panny vykvetl spanilý květ, vyskytla se drahá
v Betlémě perla, která celého světa cenau vyplacená býti nemůže;
radost anjelská, plesání srdce lidského, jednorozený syn Boha Otce
narodil se v Betlémě; v chlívě malé dítě, veliký Bůh položen jest !“ (33).%)
Pěkně uvažuje o bohatství: „Čest a sláva světská nadýmá, bo-
hatství a všeho hojnost k pejše vzbuzuje, rozkoše a všeliké pohodlí
jsau nástrojové mnohých hříchů, neb z přílišného dychtění po bo-
hatství, z nemírného užívání rozkoší plodí se lenost...“ (34). Na
některých místech nalézáme vhodná přirovnání, na př. ošlření
pomluvy: Při dešti „padá... nčkterá kapka na první šindel, pak
z jednoho šindele na druhý, až do žlabu; ze žlabu potom line se
voda na spůsob přívalu do ulice a do města, ač se prvé zdálo, že
jen jeden šindel druhému kapku po kapce svěřil: Tak se děje v po-
mlauvání: sotva kdosi nětco scestného o bližním zaslechne, jak domů
přijde, jen jednomu domácímu to saukromě našeptá, ten druhému,
druhý třetímu, až po několika dnech celým žlabem po městě, po celé
obci zlá pověst se rozlivé s velikau Skodau i kfivdau lâsky kiestanské.“
(714—775). S případným kontrastem vykládá větší zbož-
nost lidu venkovského než městského: „Sprostý sedlsky lid,
aby slyšel maudrost slova Božího skrz ústa kazatelův, přichází zdaleka
na míli, taky na dvě, a to času zimního v dešti a blátě; zatím v hlav-
ních a velkých městách měšťané mají kostel před hubau, mají ka-
zatele, kteří káží jako Šalamaunové, a po všem sotva nohau kdy
z domu vykročejí, aby kázání poslauchali . . .“ (208). V 2. díle ,spa-
sitedlného rozjímání oumučení Páně“ jest líčení dosti
zajímavé, místy i dramaticky účinné (264—277). Pěkné,
ač již drastické, jest toto místo: „Ohavný, převrácený a ne-
bezpečný pořádek jest: květ mladosti tělu, světu a ďáblu a marnosti
obětovati, ohryzky pak věku svého, to jest šediny Bohu jako psu (!)
chtíti dochovati.“ (76).
Ovšem nalézáme i u Koniáše mnoho ostrých, dra-
stických slov, na př.: „My jistě na svatbu s kozlovau hlavau,
s hadíma rty, s opičí tváří, s ošklivými pazaury pfistaupiti se
stydíme, zde pak na svadbě nebeské před králem všech králův
dostaviti se máme: pokudž celosrdečně ode všeho i všedního dobro-
volného hříchu se neodvrátíme, mnohem ohyzdnější před tváří boží
budeme. než abychom v obliéej ohyzdné potvory se oblekli . .
78) Citaty jsou z 1. vyd., mus. 39 D 6.
