350

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

VIII

v Gastce 2000 zl. na rozkaz króle Zikmunda.?) Oldfich byl tedy llasten jednan říšského sněmu o tažení proti husitüm a vrótiv se koncem Cervence?) do Cech, očekával rozkazu Zikmundova ku pomoci říšským knížatům, jakmile vtrhnou do Čech.3) Podával králi z Čech zprávy o bojích s husity, s nimiž ani sám neměl v tu dobu příměří. To bylo v létě r. 1431. Při všech bojích nezapomínal Odlřich svého prospěchu. Na podzim téhož roku činí smlouvu s vévody rakouskými, zavazuje si je slibem uznání králi českými, zemře-li král Zikmund bez mužských potomků; za to pak budou jemu zvláště milostivi a zachovají Rožmberkům všechny zástavy a zápisy královské.4) Oldřich vystupuje tu sice jakožto nejvyšší purkrabí pražský a obhájce svobod a práv země, avšak o zištnosti jeho nelze pochybovati, víme-li, že si zároveň a ještě později od vévod rakouských dluží značné částky peněz.) Za- platí-li tyto dluhy, vymiňuje si, že bude zproštěn všech závazků a slibů ve věci království Českého — na tom jest nejlépe viděti jeho prospěchářské cíle.6) Koncem r. 1431 navazuje Oldřich na své prostřednictví mezi Tábory a králem Zikmundem, vzav na sebe úkol přiměti husity, aby vypravili poselství do Basileje k smírnému vyjednávání s koncilem.7) Úkol tento byl Oldřichovi další záminkou vyhledávati příměří s Tábory a učinil je 2. února 1432 na rok,8) ač si nebyl jist, nevzbudí-li tím nevoli královu; jinak zajisté nebyl by Oldřicha jeho úředník Martí- nek z Bavorova, dlící tehdy u dvora králova v Piacenze, ujišťoval přízní královou.9) A tak od té doby do konce r. 1433 činil Oldřich zase jedno příměří za druhým, s Tá- bory, jejich přívrženci, Sirotky a se Smilem z Křemže.10) Při tomto klidu zbraní mohl se věnovati více vedle svého politického poslání též svým vlastním věcem, správě a rozmnožování majetku.11) Oba Oldřichovy zájmy, veřejný i soukromý, šly stále vedle sebe, při čemž činil si Oldřich ze svého mocného postavení politického oporu pro vlastni ziskuchtivost. A tak skoro zároveň v době, kdy Zikmund psal Oldřichovi o své císařské korunovaci a papežově přízni ke koncilu,12) jest nucen jiným listem napomínati Oldřicha, aby se neuvazoval ve zboží Týnské nad Vit., jehož polovice náležela Janovi ze Sobétic.13) Vidíme zároveň, jakými násilnými prostředky domáhal se Oldřich rozšíření svého panství. 27. února 143414) získává Oldřich zboží Pořešínské a o den později dostává se mu plné moci k velmi důležitému úkolu: vyjednávati jménem císařovým se stavy českými i moravskými.15) O pravosti této listiny vyskytly se pochybnosti, avšak nejen formální správnost její je vyvrací, nýbrž i pravděpodobnost, že Oldřichovi se dostalo opravdu tak důležitého úkolu, když měl již dříve značnou úlohu při vyjednávání nejen mezi Tábory a Zikmundem, nýbrž vlastně i mezi nimi a koncilem, jak bylo ukázáno výše. Že náhodou jednání

1) č. 183. 2) č. 185, kdy ještě svědčí v Norimberce a pak č. 186 dopis králův Oldřichovi do Čech z 80. července 1431. 3) 6. 186 a d. 4) č. 187, 188. 5) viz č. 191, 210, 236, 248; srv. též přípisek u č. 236 na str. 163. 0) srv. Urbánek, České dějiny III. 1, 182. 7) v. č. 196, 200, 204, 206, 213, 214. 8) č. 201. 9 č. 205. 10) viz až do č. 226, pak 6. 235 a 239. 11) č. 202, 203 atd. aż 234. 12) č. 227. 18) č. 228. M) č. 241. 16) č. 242.