VIII
v Gastce 2000 zl. na rozkaz króle Zikmunda.?) Oldfich byl tedy llasten jednan
říšského sněmu o tažení proti husitüm a vrótiv se koncem Cervence?) do Cech,
očekával rozkazu Zikmundova ku pomoci říšským knížatům, jakmile vtrhnou do
Čech.3) Podával králi z Čech zprávy o bojích s husity, s nimiž ani sám neměl v tu
dobu příměří. To bylo v létě r. 1431. Při všech bojích nezapomínal Odlřich svého
prospěchu. Na podzim téhož roku činí smlouvu s vévody rakouskými, zavazuje si
je slibem uznání králi českými, zemře-li král Zikmund bez mužských potomků; za
to pak budou jemu zvláště milostivi a zachovají Rožmberkům všechny zástavy a
zápisy královské.4) Oldřich vystupuje tu sice jakožto nejvyšší purkrabí pražský a
obhájce svobod a práv země, avšak o zištnosti jeho nelze pochybovati, víme-li, že
si zároveň a ještě později od vévod rakouských dluží značné částky peněz.) Za-
platí-li tyto dluhy, vymiňuje si, že bude zproštěn všech závazků a slibů ve věci
království Českého — na tom jest nejlépe viděti jeho prospěchářské cíle.6)
Koncem r. 1431 navazuje Oldřich na své prostřednictví mezi Tábory a králem
Zikmundem, vzav na sebe úkol přiměti husity, aby vypravili poselství do Basileje
k smírnému vyjednávání s koncilem.7) Úkol tento byl Oldřichovi další záminkou
vyhledávati příměří s Tábory a učinil je 2. února 1432 na rok,8) ač si nebyl jist,
nevzbudí-li tím nevoli královu; jinak zajisté nebyl by Oldřicha jeho úředník Martí-
nek z Bavorova, dlící tehdy u dvora králova v Piacenze, ujišťoval přízní královou.9)
A tak od té doby do konce r. 1433 činil Oldřich zase jedno příměří za druhým, s Tá-
bory, jejich přívrženci, Sirotky a se Smilem z Křemže.10) Při tomto klidu zbraní mohl
se věnovati více vedle svého politického poslání též svým vlastním věcem, správě
a rozmnožování majetku.11) Oba Oldřichovy zájmy, veřejný i soukromý, šly stále
vedle sebe, při čemž činil si Oldřich ze svého mocného postavení politického
oporu pro vlastni ziskuchtivost. A tak skoro zároveň v době, kdy Zikmund psal
Oldřichovi o své císařské korunovaci a papežově přízni ke koncilu,12) jest nucen
jiným listem napomínati Oldřicha, aby se neuvazoval ve zboží Týnské nad Vit., jehož
polovice náležela Janovi ze Sobétic.13) Vidíme zároveň, jakými násilnými prostředky
domáhal se Oldřich rozšíření svého panství. 27. února 143414) získává Oldřich zboží
Pořešínské a o den později dostává se mu plné moci k velmi důležitému úkolu:
vyjednávati jménem císařovým se stavy českými i moravskými.15) O pravosti této
listiny vyskytly se pochybnosti, avšak nejen formální správnost její je vyvrací,
nýbrž i pravděpodobnost, že Oldřichovi se dostalo opravdu tak důležitého úkolu,
když měl již dříve značnou úlohu při vyjednávání nejen mezi Tábory a Zikmundem,
nýbrž vlastně i mezi nimi a koncilem, jak bylo ukázáno výše. Že náhodou jednání
1) č. 183. 2) č. 185, kdy ještě svědčí v Norimberce a pak č. 186 dopis králův Oldřichovi
do Čech z 80. července 1431. 3) 6. 186 a d. 4) č. 187, 188. 5) viz č. 191, 210, 236, 248; srv.
též přípisek u č. 236 na str. 163. 0) srv. Urbánek, České dějiny III. 1, 182. 7) v. č. 196, 200,
204, 206, 213, 214. 8) č. 201. 9 č. 205. 10) viz až do č. 226, pak 6. 235 a 239. 11) č. 202,
203 atd. aż 234. 12) č. 227. 18) č. 228. M) č. 241. 16) č. 242.
