| [1] |
|
|---|
| [2] |
v Gastce 2000 zl. na rozkaz króle Zikmunda.?) Oldfich byl tedy llasten jednan
|
|---|
| [3] |
říšského sněmu o tažení proti husitüm a vrótiv se koncem Cervence?) do Cech,
|
|---|
| [4] |
očekával rozkazu Zikmundova ku pomoci říšským knížatům, jakmile vtrhnou do
|
|---|
| [5] |
Čech.3) Podával králi z Čech zprávy o bojích s husity, s nimiž ani sám neměl v tu
|
|---|
| [6] |
dobu příměří. To bylo v létě r. 1431. Při všech bojích nezapomínal Odlřich svého
|
|---|
| [7] |
prospěchu. Na podzim téhož roku činí smlouvu s vévody rakouskými, zavazuje si
|
|---|
| [8] |
je slibem uznání králi českými, zemře-li král Zikmund bez mužských potomků; za
|
|---|
| [9] |
to pak budou jemu zvláště milostivi a zachovají Rožmberkům všechny zástavy a
|
|---|
| [10] |
zápisy královské.4) Oldřich vystupuje tu sice jakožto nejvyšší purkrabí pražský a
|
|---|
| [11] |
obhájce svobod a práv země, avšak o zištnosti jeho nelze pochybovati, víme-li, že
|
|---|
| [12] |
si zároveň a ještě později od vévod rakouských dluží značné částky peněz.) Za-
|
|---|
| [13] |
platí-li tyto dluhy, vymiňuje si, že bude zproštěn všech závazků a slibů ve věci
|
|---|
| [14] |
království Českého — na tom jest nejlépe viděti jeho prospěchářské cíle.6)
|
|---|
| [15] |
Koncem r. 1431 navazuje Oldřich na své prostřednictví mezi Tábory a králem
|
|---|
| [16] |
Zikmundem, vzav na sebe úkol přiměti husity, aby vypravili poselství do Basileje
|
|---|
| [17] |
k smírnému vyjednávání s koncilem.7) Úkol tento byl Oldřichovi další záminkou
|
|---|
| [18] |
vyhledávati příměří s Tábory a učinil je 2. února 1432 na rok,8) ač si nebyl jist,
|
|---|
| [19] |
nevzbudí-li tím nevoli královu; jinak zajisté nebyl by Oldřicha jeho úředník Martí-
|
|---|
| [20] |
nek z Bavorova, dlící tehdy u dvora králova v Piacenze, ujišťoval přízní královou.9)
|
|---|
| [21] |
A tak od té doby do konce r. 1433 činil Oldřich zase jedno příměří za druhým, s Tá-
|
|---|
| [22] |
bory, jejich přívrženci, Sirotky a se Smilem z Křemže.10) Při tomto klidu zbraní mohl
|
|---|
| [23] |
se věnovati více vedle svého politického poslání též svým vlastním věcem, správě
|
|---|
| [24] |
a rozmnožování majetku.11) Oba Oldřichovy zájmy, veřejný i soukromý, šly stále
|
|---|
| [25] |
vedle sebe, při čemž činil si Oldřich ze svého mocného postavení politického
|
|---|
| [26] |
oporu pro vlastni ziskuchtivost. A tak skoro zároveň v době, kdy Zikmund psal
|
|---|
| [27] |
Oldřichovi o své císařské korunovaci a papežově přízni ke koncilu,12) jest nucen
|
|---|
| [28] |
jiným listem napomínati Oldřicha, aby se neuvazoval ve zboží Týnské nad Vit., jehož
|
|---|
| [29] |
polovice náležela Janovi ze Sobétic.13) Vidíme zároveň, jakými násilnými prostředky
|
|---|
| [30] |
domáhal se Oldřich rozšíření svého panství. 27. února 143414) získává Oldřich zboží
|
|---|
| [31] |
Pořešínské a o den později dostává se mu plné moci k velmi důležitému úkolu:
|
|---|
| [32] |
vyjednávati jménem císařovým se stavy českými i moravskými.15) O pravosti této
|
|---|
| [33] |
listiny vyskytly se pochybnosti, avšak nejen formální správnost její je vyvrací,
|
|---|
| [34] |
nýbrž i pravděpodobnost, že Oldřichovi se dostalo opravdu tak důležitého úkolu,
|
|---|
| [35] |
když měl již dříve značnou úlohu při vyjednávání nejen mezi Tábory a Zikmundem,
|
|---|
| [36] |
nýbrž vlastně i mezi nimi a koncilem, jak bylo ukázáno výše. Že náhodou jednání
|
|---|
| [37] |
1) č. 183. 2) č. 185, kdy ještě svědčí v Norimberce a pak č. 186 dopis králův Oldřichovi
|
|---|
| [38] |
do Čech z 80. července 1431. 3) 6. 186 a d. 4) č. 187, 188. 5) viz č. 191, 210, 236, 248; srv.
|
|---|
| [39] |
též přípisek u č. 236 na str. 163. 0) srv. Urbánek, České dějiny III. 1, 182. 7) v. č. 196, 200,
|
|---|
| [40] |
204, 206, 213, 214. 8) č. 201. 9 č. 205. 10) viz až do č. 226, pak 6. 235 a 239. 11) č. 202,
|
|---|
| [41] |
203 atd. aż 234. 12) č. 227. 18) č. 228. M) č. 241. 16) č. 242.
|
|---|
