1169

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images - Tags: Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

33

Kosti jeho přivezeny byly po dvou letech od strahovského opata Erle- bolda v průvodu vděčných Cisterciáků a Johanitů do Prahy a pochovány jsou v klášterním chrámu Páně na Strahově, kdež, jak známo, též tělo biskupa Zdika jiż od r. 1150. odpoćivalo. Marian Hermann, opat strahovský, zřídil v kostele r. 1718. nad opatskym faldistoriem po stranć epiśtolni mramorový pomník, jenž hlásá památku slavného krále Vladislava, jakož i biskupů Jana z Prahy a Jindřicha Zdika.

Vedle rodiny panovničí náleželi k příznivcům řádu Norbertova také tehdejší biskupové pražští. O Janu I. (1134.—1139.) byla již prve řeč. Nástupce jeho, biskup Ota (1140—1148), horlivý přítel církevních oprav, účastnil se účinně při základu klášterů strahovského a doksanského. V jeho diecési musili ustoupiti benediktini v Litomyšli prémonstrátům (1145.). Mnohoslibnou byla vlśda napotomniho biskupa Daniele I. (1148. —1167.), muze vÿteénÿch darů ducha a řídkých vědomostí, jenž co do vlivu a slávy roven jest Zdikovi, biskupu olomuckému, ale vynikl v celém působení svém spíše ve věcech státních. Povolán byv od krále svého za rádce ko- runního, vynikl záhy jako zkušený diplomat a získal si dobrou pověsť v celé Evropě. Letopisec Vincenc, kanovník pražský, byl jeho notářem, a doprovázel biskupa svého na důležitých cestách jeho. Hned po nastoupení Daniele na stolec biskupský (zvolen 29. července v Praze, posvěcen byl 31. prosince 1148. v Mohuči) zdálo se, že nový biskup rázně pokračovati bude v církevních opravách předka svého. Prohlédnuv bystrým okem svým horlivého ducha řádu prémonstrátského, zanechal po sobě pomník, jenž až podnes hlásá působnosť jeho, král. kanonii želivskou. Jako v Lito- myśli, tak i zde musili černí benediktini ustoupiti tadu bilému, jenž sem byl uveden v lednu r. 1149. ze Steinfelda. Sám Jarloch kronikář, opat řádu prémonstrátského, vypravuje jaksi s podivem o přísném rozsudku bisku- pové.!) Ponćvać fad na Strahově velice mu se zalíbil, chtěl zaříditi podle jeho vzoru též želivský klášter a vyslal proto poselství do Steinfeldu o první kolonii bratří. Gotšalka, jenž přišel jako první opat do Želiva, znal biskup Daniel již od r. 1142., kdy zařizoval se v Praze klášter na Strahově. *) Gotšalk byl asi stejného věku s biskupem a dobrým jeho přítelem. Snad přál si Daniel výslovně pokorného a tichého Gotšalka za prvního opata, čekaje na něj a bratry jeho s netrpělivostí před biskupským svěcením svým v Mohuči. Nebude pochyby, že také později rád dlíval v zátiší na ladném stoku Želivky a Trnavky, zvoliv si za kaplana svého jakéhosi Vojtěcha, prémonstráta želivského, který i žaltář i celý kanon mešní co nejlépe znal z paměti. A když morová rána dne 9. srpna 1167. biskupa Daniele v da- leké Italii v císařském vojště na pochodu jeho do Říma kdesi u Ankony schvátila, převezeno bylo tělo jeho z Vlach do Čech a pochováno v chrámu kathedrálním v Praze. Ale poněvač biskup přál dříve straně vzdoropapeže

') Fontes Rer. Boh. II. 488. ?) tamže, str 486.

Žák: Listy Oldřicha Steinfeldského. 3