EN | ES |

Facsimile Lines

1169


< Page >

[1]
33

[2]
Kosti jeho přivezeny byly po dvou letech od strahovského opata Erle-
[3]
bolda v průvodu vděčných Cisterciáků a Johanitů do Prahy a pochovány
[4]
jsou v klášterním chrámu Páně na Strahově, kdež, jak známo, též tělo
[5]
biskupa Zdika jiż od r. 1150. odpoćivalo. Marian Hermann, opat strahovský,
[6]
zřídil v kostele r. 1718. nad opatskym faldistoriem po stranć epiśtolni
[7]
mramorový pomník, jenž hlásá památku slavného krále Vladislava, jakož
[8]
i biskupů Jana z Prahy a Jindřicha Zdika.

[9]
Vedle rodiny panovničí náleželi k příznivcům řádu Norbertova také
[10]
tehdejší biskupové pražští. O Janu I. (1134.—1139.) byla již prve řeč.
[11]
Nástupce jeho, biskup Ota (1140—1148), horlivý přítel církevních oprav,
[12]
účastnil se účinně při základu klášterů strahovského a doksanského. V jeho
[13]
diecési musili ustoupiti benediktini v Litomyšli prémonstrátům (1145.).
[14]
Mnohoslibnou byla vlśda napotomniho biskupa Daniele I. (1148. 1167.),
[15]
muze vÿteénÿch darů ducha a řídkých vědomostí, jenž co do vlivu a slávy
[16]
roven jest Zdikovi, biskupu olomuckému, ale vynikl v celém působení
[17]
svém spíše ve věcech státních. Povolán byv od krále svého za rádce ko-
[18]
runního, vynikl záhy jako zkušený diplomat a získal si dobrou pověsť
[19]
v celé Evropě. Letopisec Vincenc, kanovník pražský, byl jeho notářem, a
[20]
doprovázel biskupa svého na důležitých cestách jeho. Hned po nastoupení
[21]
Daniele na stolec biskupský (zvolen 29. července v Praze, posvěcen byl
[22]
31. prosince 1148. v Mohuči) zdálo se, že nový biskup rázně pokračovati
[23]
bude v církevních opravách předka svého. Prohlédnuv bystrým okem svým
[24]
horlivého ducha řádu prémonstrátského, zanechal po sobě pomník, jenž
[25]
podnes hlásá působnosť jeho, král. kanonii želivskou. Jako v Lito-
[26]
myśli, tak i zde musili černí benediktini ustoupiti tadu bilému, jenž sem
[27]
byl uveden v lednu r. 1149. ze Steinfelda. Sám Jarloch kronikář, opat řádu
[28]
prémonstrátského, vypravuje jaksi s podivem o přísném rozsudku bisku-
[29]
pové.!) Ponćvać fad na Strahově velice mu se zalíbil, chtěl zaříditi podle
[30]
jeho vzoru též želivský klášter a vyslal proto poselství do Steinfeldu o první
[31]
kolonii bratří. Gotšalka, jenž přišel jako první opat do Želiva, znal biskup
[32]
Daniel již od r. 1142., kdy zařizoval se v Praze klášter na Strahově. *)
[33]
Gotšalk byl asi stejného věku s biskupem a dobrým jeho přítelem. Snad
[34]
přál si Daniel výslovně pokorného a tichého Gotšalka za prvního opata,
[35]
čekaje na něj a bratry jeho s netrpělivostí před biskupským svěcením svým
[36]
v Mohuči. Nebude pochyby, že také později rád dlíval v zátiší na ladném
[37]
stoku Želivky a Trnavky, zvoliv si za kaplana svého jakéhosi Vojtěcha,
[38]
prémonstráta želivského, který i žaltář i celý kanon mešní co nejlépe znal
[39]
z paměti. A když morová rána dne 9. srpna 1167. biskupa Daniele v da-
[40]
leké Italii v císařském vojště na pochodu jeho do Říma kdesi u Ankony
[41]
schvátila, převezeno bylo tělo jeho z Vlach do Čech a pochováno v chrámu
[42]
kathedrálním v Praze. Ale poněvač biskup přál dříve straně vzdoropapeže

[43]
') Fontes Rer. Boh. II. 488.
[44]
?) tamže, str 486.

[45]
Žák: Listy Oldřicha Steinfeldského. 3


Text viewFacsimile