| [1] |
|
|---|
| [2] |
Kosti jeho přivezeny byly po dvou letech od strahovského opata Erle-
|
|---|
| [3] |
bolda v průvodu vděčných Cisterciáků a Johanitů do Prahy a pochovány
|
|---|
| [4] |
jsou v klášterním chrámu Páně na Strahově, kdež, jak známo, též tělo
|
|---|
| [5] |
biskupa Zdika jiż od r. 1150. odpoćivalo. Marian Hermann, opat strahovský,
|
|---|
| [6] |
zřídil v kostele r. 1718. nad opatskym faldistoriem po stranć epiśtolni
|
|---|
| [7] |
mramorový pomník, jenž hlásá památku slavného krále Vladislava, jakož
|
|---|
| [8] |
i biskupů Jana z Prahy a Jindřicha Zdika.
|
|---|
| [9] |
Vedle rodiny panovničí náleželi k příznivcům řádu Norbertova také
|
|---|
| [10] |
tehdejší biskupové pražští. O Janu I. (1134.—1139.) byla již prve řeč.
|
|---|
| [11] |
Nástupce jeho, biskup Ota (1140—1148), horlivý přítel církevních oprav,
|
|---|
| [12] |
účastnil se účinně při základu klášterů strahovského a doksanského. V jeho
|
|---|
| [13] |
diecési musili ustoupiti benediktini v Litomyšli prémonstrátům (1145.).
|
|---|
| [14] |
Mnohoslibnou byla vlśda napotomniho biskupa Daniele I. (1148. —1167.),
|
|---|
| [15] |
muze vÿteénÿch darů ducha a řídkých vědomostí, jenž co do vlivu a slávy
|
|---|
| [16] |
roven jest Zdikovi, biskupu olomuckému, ale vynikl v celém působení
|
|---|
| [17] |
svém spíše ve věcech státních. Povolán byv od krále svého za rádce ko-
|
|---|
| [18] |
runního, vynikl záhy jako zkušený diplomat a získal si dobrou pověsť
|
|---|
| [19] |
v celé Evropě. Letopisec Vincenc, kanovník pražský, byl jeho notářem, a
|
|---|
| [20] |
doprovázel biskupa svého na důležitých cestách jeho. Hned po nastoupení
|
|---|
| [21] |
Daniele na stolec biskupský (zvolen 29. července v Praze, posvěcen byl
|
|---|
| [22] |
31. prosince 1148. v Mohuči) zdálo se, že nový biskup rázně pokračovati
|
|---|
| [23] |
bude v církevních opravách předka svého. Prohlédnuv bystrým okem svým
|
|---|
| [24] |
horlivého ducha řádu prémonstrátského, zanechal po sobě pomník, jenž
|
|---|
| [25] |
až podnes hlásá působnosť jeho, král. kanonii želivskou. Jako v Lito-
|
|---|
| [26] |
myśli, tak i zde musili černí benediktini ustoupiti tadu bilému, jenž sem
|
|---|
| [27] |
byl uveden v lednu r. 1149. ze Steinfelda. Sám Jarloch kronikář, opat řádu
|
|---|
| [28] |
prémonstrátského, vypravuje jaksi s podivem o přísném rozsudku bisku-
|
|---|
| [29] |
pové.!) Ponćvać fad na Strahově velice mu se zalíbil, chtěl zaříditi podle
|
|---|
| [30] |
jeho vzoru též želivský klášter a vyslal proto poselství do Steinfeldu o první
|
|---|
| [31] |
kolonii bratří. Gotšalka, jenž přišel jako první opat do Želiva, znal biskup
|
|---|
| [32] |
Daniel již od r. 1142., kdy zařizoval se v Praze klášter na Strahově. *)
|
|---|
| [33] |
Gotšalk byl asi stejného věku s biskupem a dobrým jeho přítelem. Snad
|
|---|
| [34] |
přál si Daniel výslovně pokorného a tichého Gotšalka za prvního opata,
|
|---|
| [35] |
čekaje na něj a bratry jeho s netrpělivostí před biskupským svěcením svým
|
|---|
| [36] |
v Mohuči. Nebude pochyby, že také později rád dlíval v zátiší na ladném
|
|---|
| [37] |
stoku Želivky a Trnavky, zvoliv si za kaplana svého jakéhosi Vojtěcha,
|
|---|
| [38] |
prémonstráta želivského, který i žaltář i celý kanon mešní co nejlépe znal
|
|---|
| [39] |
z paměti. A když morová rána dne 9. srpna 1167. biskupa Daniele v da-
|
|---|
| [40] |
leké Italii v císařském vojště na pochodu jeho do Říma kdesi u Ankony
|
|---|
| [41] |
schvátila, převezeno bylo tělo jeho z Vlach do Čech a pochováno v chrámu
|
|---|
| [42] |
kathedrálním v Praze. Ale poněvač biskup přál dříve straně vzdoropapeže
|
|---|
| [43] |
') Fontes Rer. Boh. II. 488.
|
|---|
| [44] |
|
|---|
| [45] |
Žák: Listy Oldřicha Steinfeldského. 3
|
|---|
