1162

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

16

RUTH.

Podme, samy to přezvíme, jak se mají, dohlídneme. Nerádať bych ztratila jich, nemaje prv otce jejich. Kteréhožto když sem měla, o mnohém sem nevěděla, což již nyní já smutná vím, potom vám to někdy povím. (Abeunt in scenam. *)

Epilogus primi actus.

Z promlauvání těch manželův, vlastních rodičů dvau synův, dává se nám tuto znáti, že Bůh ráčí posílati na lid pro hřích mnohé rány, bez nichž nejsau i křestany. Též že sluší poujíti jinam, když jen to můž býti bez svědomí ublížení, jiných lidí obtížení, by před hladem sebe, děti mohl vždy ňák opatřiti. Elimelech tak učinil,

o ženu dítky pečliv byl. By své měli vyživení,

šel do cizích krajin s nimi, když doma byl veliký hlad, jímž umořen ne jeden snad. K tomu i tuto znejte,

vy manželé pozorujte, abyšte jeden druhého vždycky času každičkého, ne jen když býváte v štěstí, než také i v tom neštěstí hleděli již opatrovat

a náležitě fedrovat,

*) Odejdou do sceny.