1162

16

RUTH.

Podme, samy to přezvíme, jak se mají, dohlídneme. Nerádať bych ztratila jich, nemaje prv otce jejich. Kteréhožto když sem měla, o mnohém sem nevěděla, což již nyní já smutná vím, potom vám to někdy povím. (Abeunt in scenam. *)

Epilogus primi actus.

Z promlauvání těch manželův, vlastních rodičů dvau synův, dává se nám tuto znáti, že Bůh ráčí posílati na lid pro hřích mnohé rány, bez nichž nejsau i křestany. Též že sluší poujíti jinam, když jen to můž býti bez svědomí ublížení, jiných lidí obtížení, by před hladem sebe, děti mohl vždy ňák opatřiti. Elimelech tak učinil,

o ženu dítky pečliv byl. By své měli vyživení,

šel do cizích krajin s nimi, když doma byl veliký hlad, jímž umořen ne jeden snad. K tomu i tuto znejte,

vy manželé pozorujte, abyšte jeden druhého vždycky času každičkého, ne jen když býváte v štěstí, než také i v tom neštěstí hleděli již opatrovat

a náležitě fedrovat,

*) Odejdou do sceny.