Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
M.) Kraj Kouřimský. 1817
Andreas dictus Oremus, civis Maioris civitatis Pragensis, annorum LXX minus uno,
ut solus dixit, iuravit elevatis duobus dipitis et dixit: ,Toto mi svédomo, Że kdyż za slavné
paměti krále Jiřího páni Kúřimští vznesli byli na JK Mt, że se nékakaá škoda u nich
stala, i rozkázáno mi bylo od JM“, abych do Kúřima jel, že sem byl té chvíle místo hof-
rychtéře. A když sem tam přijel, ano paní Víta, Přibíka Tluxy manželka, sedí u vězení, tu
páni Kúřimští kázavše ji vypustiti, i poslali nás s ní na Malotice, mě a některé z konšel
a písaře městského. A když sme tam přijeli, tu paní Víta dala nám nějaké peníze, a my
ty vzemše, jeli jsme zasé. A ty penieze dány sú k ruce králi JM «, Ad idem: Jan
od strak, méáténín Starého města Pražského a písař viničný, annorum LX“VII", ut solus
dixit, iuravit elevatis duobus digitis et dixit: „To mi svědomo, když sem byl písařem měst-
ským v Kúřimi, i stalo se, že někaký podruh švec byl tu v Kúřimi podruhem u paní Víty
Tluxové i umřel, i pověděno bylo pánóm, aby to opatřeno bylo, že ten jistý švec měl jest
penieze. A páni šedše tam i zapečetie tu komoru, kteráž byla jeho, a ta byla při zemi a nad
ní byla komnata té Víty hospodyně a byla podlaha mazána truplí.* I páni vzeli ji i vsadili
ji na rathüz. A pak páni potom nějakú děvečku, kteráž u ní byla, jali a tázali jie o té
věci, a ona vyznala, že táž Víta odlúpavši puodu a vylomivši prkno při zdi i vsadila tam
tu děvečku, a ona podala jie těch peněz toho jistého ševce, který byl umřel. A tak toho
došli i vnesú to páni na krále slavné paměti Jiřího skrze mě. A já sem nalezl JM“ na
Kfivoklété, a tu JM“ té věci spravím. A JM“ rozkáže, aby sě jie dobře ujistili. A tak
potom páni dadie ji vsaditi do birdovny Tak pak potom král JM“ pošle pana Ondřeje
Oremusa, miesto hofrichtéře v ty časy, do Kúřima. A páni Kúřimští pošlí jeho a některé
z konšeluov a mě s ním na Malotice a ji Vítu vezmem na vuoz sebú. A když na Malotice
přijedem, tehda ona šedši k jedné armaře Ti vynme ty penieze z kúdele v té armaře u vo-
pasku i dá je nám; a my vzemše peniezé i jedem s nimi i s ni zasé. A ji páni káží zase
vsaditi. A tak ona sedéla dlühy čas a pak potom postúpila králi Zalešan a nětco peněz dala,
lechko sto kop. A těch Zalešan a penieze dala za to, že jie byl pobrán svrchek v domu,
konve mísy, peřiny a jiné rúcho ložní od postavcóv a jiné klenoty; i že jí to zase bylo
navráceno, to za to dala.
Svědectví tato byla zapsána mezi 2. a 21. květnem r. 1488.
1) Nad řádkou poznamenáno: fides facta.
2) V DD. 21 jest na 1. N IV (str. 222) z quarto Venceslai L XXX vypsáno, že
Henricus Rohlík de Maloticz zapsal manželce své Markétě 300 kop. gr. věna na dědinách svých
v Maloticich, na tvrzi, na dvoře popl. se dvěma popluzimi, na vsi celé, na dvorech km. s pl., ve
vsích Lhotě a v druhé Lhotě na dvorech km. s pl., poli atd. Kdyby svého muže přežila, mohou
ji jeho dědicové z těch dědin vyplatiti. K zápisu tomu dal souhlas Mařík z Pražského podhradí,
někdy písař konsistorních akt (olim notarius actorum). Actum a. d. MCCCCXII dominico post
festum s. Martini /13. listopadu]. — Nad výpisem poznamenáno: Pro Cztiborio Rohlik ad
Malotieze. — Úplné znční viz u Emlera Pozúst. II, str. 93.
3) Y DD. 21 jest na из. 1. N IV (str. 222) z rubeo maiorum oblig. F XIX vypsáno,
Ze Margareta, uxor olim Henrici de Maloticz, dědictví své, v Maloticích tvrz, dvůr popl., dvory
km. 8 pl, ve dvou vsích Lhotkách dvory km. s pl., poli, atd., s právem podacím v Maloticích,
na nichž má 260 kop gr. věna svého zapsáno vedle jiného věna svého, postoupila po smrti své
svému synovi Cliborovi z Malotic a [prázdné místo] v dluhu 260 kop, aviak vyminila si po
Archiv Český. XXXVII. 228
