M.) Kraj Kouřimský. 1817
Andreas dictus Oremus, civis Maioris civitatis Pragensis, annorum LXX minus uno,
ut solus dixit, iuravit elevatis duobus dipitis et dixit: ,Toto mi svédomo, Że kdyż za slavné
paměti krále Jiřího páni Kúřimští vznesli byli na JK Mt, że se nékakaá škoda u nich
stala, i rozkázáno mi bylo od JM“, abych do Kúřima jel, že sem byl té chvíle místo hof-
rychtéře. A když sem tam přijel, ano paní Víta, Přibíka Tluxy manželka, sedí u vězení, tu
páni Kúřimští kázavše ji vypustiti, i poslali nás s ní na Malotice, mě a některé z konšel
a písaře městského. A když sme tam přijeli, tu paní Víta dala nám nějaké peníze, a my
ty vzemše, jeli jsme zasé. A ty penieze dány sú k ruce králi JM «, Ad idem: Jan
od strak, méáténín Starého města Pražského a písař viničný, annorum LX“VII", ut solus
dixit, iuravit elevatis duobus digitis et dixit: „To mi svědomo, když sem byl písařem měst-
ským v Kúřimi, i stalo se, že někaký podruh švec byl tu v Kúřimi podruhem u paní Víty
Tluxové i umřel, i pověděno bylo pánóm, aby to opatřeno bylo, že ten jistý švec měl jest
penieze. A páni šedše tam i zapečetie tu komoru, kteráž byla jeho, a ta byla při zemi a nad
ní byla komnata té Víty hospodyně a byla podlaha mazána truplí.* I páni vzeli ji i vsadili
ji na rathüz. A pak páni potom nějakú děvečku, kteráž u ní byla, jali a tázali jie o té
věci, a ona vyznala, že táž Víta odlúpavši puodu a vylomivši prkno při zdi i vsadila tam
tu děvečku, a ona podala jie těch peněz toho jistého ševce, který byl umřel. A tak toho
došli i vnesú to páni na krále slavné paměti Jiřího skrze mě. A já sem nalezl JM“ na
Kfivoklété, a tu JM“ té věci spravím. A JM“ rozkáže, aby sě jie dobře ujistili. A tak
potom páni dadie ji vsaditi do birdovny Tak pak potom král JM“ pošle pana Ondřeje
Oremusa, miesto hofrichtéře v ty časy, do Kúřima. A páni Kúřimští pošlí jeho a některé
z konšeluov a mě s ním na Malotice a ji Vítu vezmem na vuoz sebú. A když na Malotice
přijedem, tehda ona šedši k jedné armaře Ti vynme ty penieze z kúdele v té armaře u vo-
pasku i dá je nám; a my vzemše peniezé i jedem s nimi i s ni zasé. A ji páni káží zase
vsaditi. A tak ona sedéla dlühy čas a pak potom postúpila králi Zalešan a nětco peněz dala,
lechko sto kop. A těch Zalešan a penieze dala za to, že jie byl pobrán svrchek v domu,
konve mísy, peřiny a jiné rúcho ložní od postavcóv a jiné klenoty; i že jí to zase bylo
navráceno, to za to dala.
Svědectví tato byla zapsána mezi 2. a 21. květnem r. 1488.
1) Nad řádkou poznamenáno: fides facta.
2) V DD. 21 jest na 1. N IV (str. 222) z quarto Venceslai L XXX vypsáno, že
Henricus Rohlík de Maloticz zapsal manželce své Markétě 300 kop. gr. věna na dědinách svých
v Maloticich, na tvrzi, na dvoře popl. se dvěma popluzimi, na vsi celé, na dvorech km. s pl., ve
vsích Lhotě a v druhé Lhotě na dvorech km. s pl., poli atd. Kdyby svého muže přežila, mohou
ji jeho dědicové z těch dědin vyplatiti. K zápisu tomu dal souhlas Mařík z Pražského podhradí,
někdy písař konsistorních akt (olim notarius actorum). Actum a. d. MCCCCXII dominico post
festum s. Martini /13. listopadu]. — Nad výpisem poznamenáno: Pro Cztiborio Rohlik ad
Malotieze. — Úplné znční viz u Emlera Pozúst. II, str. 93.
3) Y DD. 21 jest na из. 1. N IV (str. 222) z rubeo maiorum oblig. F XIX vypsáno,
Ze Margareta, uxor olim Henrici de Maloticz, dědictví své, v Maloticích tvrz, dvůr popl., dvory
km. 8 pl, ve dvou vsích Lhotkách dvory km. s pl., poli, atd., s právem podacím v Maloticích,
na nichž má 260 kop gr. věna svého zapsáno vedle jiného věna svého, postoupila po smrti své
svému synovi Cliborovi z Malotic a [prázdné místo] v dluhu 260 kop, aviak vyminila si po
Archiv Český. XXXVII. 228
